Dopis císaře Viléma I. Císaři Františku Josefovi I. (29. 7. 1872)

Milý příteli.

Můj vyslanec Ti už vyjádřil, jak velkou radostí mě naplnila vyhlídka, že Tě smím v září pozdravit jako svého hosta v Berlíně. Při tom, co znovu opakuji výraz této radosti a srdečného díku za tvůj úmysl, dovoluji si na to navázat sdělením, že ruský car mně před několika málo dny, náznakem a zcela důvěrně, dal najevo přání, aby byl současně s Tebou pozván do Berlína na manévry mé osobní gardy. Věřím, že se nemýlím, když jako motiv tohoto přání, vzešlého z osobní iniciativy císaře Alexandra, označím živý zájem o udržení a upevnění evropského míru, jímž je naplněno jeho šlechetné srdce. V přátelském setkání panovníků Rakouska, Ruska a Pruska vidí, a jistě právem, jednoznačný důkaz upřímné mírové politiky tří kabinetů a nejjistější záruku pro světový mír.

Posuď, milý příteli, že vzhledem k této úvaze jsem uvěřil, že nesmím nechat daný impuls císaře Alexandra nepovšimnutý, zejména kdyby schůzka měla mít v mých očích ještě ne dosti oceněnou přednost, že by tak byly důrazně zbaveny odvahy bohužel ještě příliš četné, s válkou a neklidem spekulující rozvratné elementy v Evropě. Vzhledem k tomu, za předpokladu Tvého souhlasu, o němž u Tvého známého mně smýšlení nemusím ani na okamžik pochybovat, jsem pozval císaře Alexandra, aby současně s Tebou byl mým hostem v Berlíně. Budu se těšit, až od Tebe uslyším, že jsem jednal podle Tvého smýšlení.

Líbám ruku vznešené císařovně, zůstávám v upřímném přátelství

Tvůj věrný přítel

Vilém

Die Große Politik der Europäischen Kabinette 1871-1914, Bd. I, Berlin 1922, s. 200. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.