Samuel Adams: Buďte sami sebou, Američané! (1. 8. 1776)

 

Jsme nyní na tomto kontinentě a celý svět se diví - tři milióny duší spojených v jedné věci. Máme velké armády, dobře vycvičené a vybavené, s veliteli, kteří ve vojenských dovednostech nejsou horší než kdokoli jiný a svou čilostí a horlivostí jiné převyšují. Náš arzenál zbraní a zásoby materiálu předčily i ta naše nejoptimističtější očekávání a cizí národy čekají, až budou moci korunovat náš úspěch svým spojenectvím. Jsou případy, kdy je nám, řekl bych téměř až překvapivě, nakloněna božská Prozřetelnost. Náš úspěch zaskočil naše nepřátele a skoro dal víru bezvěrcům – můžeme tedy po pravdě říci, že to není naše vlastní zbraň, co nás zachránilo.

Zdá se, že nás vedla ruka boží, abychom se stali možná pokornými nástroji a prostředky ve velkém prozřetelném osvobození, které se právě završuje. Uprchli jsme z politické Sodomy – nedívejme se zpět, abychom nezahynuli a nestali se památníkem hanby a posměchu světa. Neboť můžeme někdy očekávat více svornosti a lepší připravenost pro naši obhajobu, více zaslepených rad u našich nepřátel a více srdnatosti a úsilí u nás samých? Ta samá síla a odpor, které stačí, aby nám získaly naše svobody, nám zajistí slavnou nezávislost a podpoří naši vážnost u svobodných, svrchovaných států. Nemůžeme předpokládat, že naše opozice vytvořila zkorumpované a zpustlé národy, které jsou více nakloněny Americe, nebo v nich probudila větší respekt k právům lidstva. Musíme proto očekávat obnovení a potvrzení našich privilegií a náhradu za bezpráví, která jsme museli snášet, pocházející ne z jejich ctností, ale z jejich touhy po moci a z jejich strachu. Svornost a odvaha, které sjednají vznešený mír, mohou oplácet budoucí boj, pro naše svobody nepotřebný. Ten, kdo má sílu uvázat na řetěz vlka, je šílenec, jestliže ho nechá samotného, aniž by mu vytrhal zuby a ostříhal drápy.

Nemáme jinou možnost než nezávislost, nebo to nejpotupnější a nejpokořující nevolnictví. Regimenty našich nepřátel se shromaž´dují na našich planinách. Bezútěšnost a smrt poznamenávají jejich krvavé životní osudy, zatímco se zdá, že zmrzačená těla našich krajanů na nás vykřikují jako hlas z nebes.

Naše sjednocení je nyní dokončeno, naše ústava sepsána, ustavena a potvrzena. Vy jste nyní strážci svých vlastních svobod. Můžeme vás jen oslavit, jako decemviri oslovovali Římany, a říci: „Nic, co navrhujeme, nemůže být uzákoněno bez vašeho souhlasu. Buďte sami sebou, Američané, autoři těch zákonů, na kterých závisí vaše štěstí“.

V polích máte nyní armády, které stačí na odražení celého vojska vašich nepřátel a jejich nízkých a žoldáckých pomocných sborů. Srdce vašich vojáků hrdě bijí duchem svobody, jsou oživována spravedlivostí své věci a když se chopí zbraní, mohou vzhlédnout k nebi s prosbou o pomoc. Vaši protivníci sestávají z ničemů, kteří se smějí lidským právům, kteří obracejí náboženství ve výsměch a kteří by pro větší mzdy namířili meče proti svým vůdcům nebo své zemi. Tedy pokračujte ve vašem štědrém konání, s vděčností nebesům za minulé úspěchy a s důvěrou v ně v budoucnu. Co se mne týče, nežádám většího požehnání než sdílet s vámi obyčejné nebezpečí a obyčejnou slávu. Jestli mám přání dražší mé duši než to, aby byl můj popel smíšen s popelem Warrena a Montgomeryho, přeji si, aby tyto americké státy nikdy nepřestaly být svobodné a nezávislé.

 

Mezi vůdci patriotů ve státě Massachusetts byl Samuel Adams (1722-1803) tím nejschopnějším. Podle Hugha Brogana byl prvním demokratem, prvním profesionálním americkým politikem. Byl to Adams (druhý bratranec Johna Adamse, druhého amerického prezidenta), kdo vytvořil oběžník putující z Massachusetts ke shromážděním všech ostatních kolonií, potvrzující americká práva a veřejně odsuzující Townshendovy zákony, a kdo vedl protestní akce v Massachusetts. Adams byl předním aktérem Boston Tea Party, delegátem na prvním a druhém kontinentálním kongresu a signatářem Prohlášení o nezávislosti. O měsíc později pronesl ve State House ve Filadelfii projev o americké nezávislosti.

 

Brian MacArthur (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, London 1995.