Na Vaše zavolání seběhli jsme se ze všech koutů Vašeho království a přinášíme Vám ze všech stran, Sire, úctu věrného lidu. [...] Sire, tento lid si váží a respektuje Vaši autoritu; 15 let míru a svobody, za něž vděčí Vašemu vznešenému bratrovi a Vám, vetkalo do hlubin jeho srdcí vděčnost, která ho poutá ke královské rodině; jeho rozum, poučený zkušenostmi a svobodou diskusí mu říká, že jestliže staletí umístila váš trůn do oblasti, které se vyhýbají bouřky [...], tak je to kvůli jeho štěstí stejně jako kvůli Vaší slávě. Jeho přesvědčení se tudíž shoduje s jeho povinností a ví, že nejposvátnější práva Vaší koruny jsou nejjistější zárukou jeho svobod a integrita vašich prerogativů je nezbytnou pro zachování těchto práv.
Přesto se, Sire, mezi jednomyslnými pocity respektu a lásky, kterými Vás Váš lid zahrnuje, objevuje se živé zneklidnění v duších, jež [...] by se mohlo, v případě jeho pokračování, stát osudným pro jeho klid. Naše svědomí, naše čest, věrnost, kterou jsme Vám přísahali a kterou Vám budeme vždy zachovávat, nám přikazuje, že je naší povinností sdělit Vám jeho příčinu.
Sire, Charta, za kterou vděčíme moudrosti Vašeho vznešeného předchůdce a jejíž dobrodiní Vaše Veličenstvo nepřestává upevňovat, ustanovila, že právem země je zasahovat do jednání o veřejných zájmech. Toto zasahování by mělo být, a vlastně je, moudře odměřeno, omezeno přesně vymezenými hranicemi a my nedovolíme nikdy, aby se je někdo odvážil překročit; ale [...] to, že se politické názory Vaší vlády neustále shodují s hlasy Vašeho lidu z něho dělá nezbytnou podmínku pravidelného chodu veřejných záležitostí. Sire, naše loajalita, naše oddanost nás nutí Vám sdělit, že tato shoda neexistuje. Nespravedlivá nedůvěra k citům a rozumu Francie se stala dnes základní myšlenkou Administrativy. Váš lid je tím zarmoucen, protože je pro něj potupná; je zneklidněn, protože ohrožuje jeho svobody! [...] Ne, sire, Francie už nechce více anarchii, stejně jako Vy nechcete despotismus; je hodna Vaší důvěry ve svou loajalitu a stejně tak chová důvěru k Vašim slibům.
Ať nejvyšší moudrost Vaší Výsosti rozhodne mezi těmi, kteří zneuznávají tolik klidný, tolik věrný národ a námi, kteří přicházíme svěřit se Vám s bolestmi všeho lidu, jež touží po ocenění a důvěře svého krále! Její královská prerogativa vložily do jejich rukou prostředky, mezi pravomocemi státu, kterými je možno zajistit tuto konstituční harmonii, první a nezbytnou podmínku síly trůnu a velikosti Francie.
Adresse de la Chambre des députés au roi, 16 mars 1830. In: Jean-Louis ROBERT (pod vedením), Le XIXe siècle. Histoire Contemporaine, Bréal 1995, s. 260.