Anglo-ruské soupeření v Afghánistánu (1885)

[...]

Tou dobou ruské vojsko rychle postupovalo vpřed a 13. března 1885 se soustředilo v Kazal-tep a opevnilo toto místo. Afghánská armáda byla rozložena v Ak-tep podél levého břehu Amu-Darji [...] 30. března byla ruská a afghánská vojska mezi sebou položena na vzdálenost jedné míle [...] 29. března poslal generál Komarov afghánskému generálovi oznámení, aby odsunul své oddíly na pravý břeh řeky, jinak že dojde k bitvě, neboť Rusové zaútočí na afghánské vojsko. Angličtí důstojníci pohraniční komise i vojáci do poslední minuty všemožně ujišťovali důstojníky mé armády, že Rusové na ně nesmějí zaútočit dotud, pokud setrvají v zaujatém postavení, a jestli Rusové zaútočí na pozici mých vojáků, v níž už se nacházejí, budou tím narušeny konvence existující mezi Ruskem a Anglií a v tom případě budou Rusové povolání k odpovědnosti. Můj generál [...], jemuž jsem přikázal nečinit nic proti radám anglické komise, zůstal ve svém postavení, uklidněn sliby anglických důstojníků.

Následujícího dne, 30. března, zaútočila celá brigáda ruské armády na nevelký afghánský oddíl. Dověděvše se o tom, dali se hned angličtí důstojníci na útěk do Heratu i se všemi svými vojáky a celou suitou. Generál [...] i ostatní afghánští důstojníci připomínali anglickým jejich ujišťování, že Rusové nesmějí útočit na afghánskou pozici a že pokud se to stane, zbývá Afgháncům obrátit se o pomoc k Angličanům. Vzhledem k daným ujištěním neměli tedy Angličané ponechat Afghánce utkat se s Rusy jeden proti jednomu. Avšak nic z toho útěk Angličanů nezastavilo [...] Utíkali k Heratu, nevyčkavše ani chvíli. Slyšel jsem svědectví, i když nemohu vzít na sebe zodpovědnost nakolik jsou pravdivá, že angličtí vojáci a důstojníci byli tak vylekaní a nervózní, že utíkali v divokém zmatku, nejsouce s to odlišiti přátele od nepřátel; následkem zimy přišli na útěku pádem s koně o život i mnozí z chudých domorodých „průvodců“ anglické komise [...]

To zapůsobilo na afghánský lid takovým účinkem, že v jeho očích zůstala anglická prestiž navždy poskvrněna...

(Ze vzpomínek afghánského emíra Abdurrahmána-chána)

Chrestomatija po novoj istorii II, 1870-1918, Moskva 1953, s. 213-214. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.