Akt Berlínského kongresu (13. 7. 1878)

Čl. 1. Z Bulharska se vytváří samostatné poplatné knížectví pod svrchovaností Jeho císařského Veličenstva sultána; bude mít křesťanskou vládu a národní milici.

[...]

Čl. 3. Bulharský kníže bude svobodně volen obyvatelstvem a potvrzován Vysokou Portou se souhlasem mocností. Za bulharského knížete nemůže být zvolen žádný z členů dynastií, které panují v evropských velmocech. [...]

Čl. 4. Shromáždění bulharských předáků, svolané do Trnova, vypracuje před zvolením knížete organický statut knížectví.

[...]

Čl. 6. Prozatímní správu Bulharska do definitivního sestavení organického statutu Bulharska povede ruský carský komisař.

[...]

Čl. 13. Na jih od Balkánu se zřizuje provincie, která se nazývá Východní Rumelie. Zůstane pod bezprostřední politickou i vojenskou vládou Jeho císařského Veličenstva sultána na základě administrativní autonomie. Jejím generálním guvernérem bude křesťan.

[...]

Čl. 22. Ruský okupační sbor v Bulharsku a ve Východní Rumelii se bude skládat ze šesti pěších a dvou jezdeckých divizí a nepřesáhne počet 50 000 mužů. Bude vydržován na útraty obsazené země. [...] Okupační lhůta pro ruská vojska ve Východní Rumelii a v Bulharsku se stanoví na devět měsíců ode dne výměny ratifikačních listin této smlouvy. Ruská carská vláda se zavazuje, že v další tříměsíční lhůtě dokončí přesun svých vojsk přes Rumunsko a že zcela vyklidí toto knížectví.

[...]

Čl. 25. Provincie Bosnu a Hercegovinu obsadí a bude spravovat Rakousko – Uhersko. [...]

Čl. 26. Vysoká Porta a všechny vysoké smluvní strany, které ji dosud neuznávaly, uznávají nezávislost Černé Hory.

[...]

Čl. 34. Vysoké smluvní strany uznávají nezávislost Srbského knížectví.

[...]

Čl. 43. Vysoké smluvní strany uznávají nezávislost Rumunska.

[...]

Čl. 45. Rumunské knížectví odstupuje J. V. caru vší Rusi část besarabského území, která byla Rusku odňata podle Pařížské mírové smlouvy z roku 1856, jež je ohraničena na západě korytem Prutu, na jihu korytem Kilijského ramene a ústím Starého Stambulu.

[...]

Čl. 58. Vysoká Porta odstupuje ruské říši v Asii území Ardaganu, Karsu a Batumi s batumským přístavem, jakož i všechna území mezi dřívější rusko-tureckou hranicí a hraniční čárou (čára Čoroch - Barduz - Araks).

Čl. 59. Car vší Rusi prohlašuje, že má v úmyslu učinit z Batumi svobodný přístav, převážně obchodní.

Čl. 60. Alaškertské údolí a město Bajazid, odstoupené Rusku článkem 19 Sanstefanské smlouvy, se vracejí Turecku.

Dějiny Sovětského svazu a československo-sovětských vztahů v dokumentech, díl II. (1790-1900), Praha 1964, s. 396-397. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.