Susan B. Anthony: Je žena člověk? (1872)

Přátelé a spoluobčané, stojím tu před vámi dnes večer kvůli obvinění z údajného zločinu, za to, že jsem volila v posledních prezidentských volbách, aniž bych měla ze zákona právo volit. Tento večer bude mým úkolem dokázat vám, že jsem se tímto hlasováním nejenže nedopustila žádného trestného činu, ale místo toho jsem jednoduše uplatnila svá občanská práva zaručovaná mně a všem občanům Spojených států ústavou, žádný stát je nikomu nemůže upírat.

V úvodu federální ústavy se říká:

„My, lidé Spojených států, za účelem vytvoření dokonalejší unie, ustanovujeme spravedlnost, zaručujeme vnitřní klid, poskytujeme veřejnou ochranu, podporujeme všeobecný blahobyt, a zabezpečujeme nám a našim potomkům dary svobody, ustanovujeme a zavádíme tuto ústavu pro Spojené státy Americké.“

Byli jsme to my, lidé; ne vy, bílí mužští občané; nebo vy mužští občané; ale byli jsme to my, všichni lidé, kteří vytvořili Unii. A vytvořili jsme ji ne proto, abychom poskytli dary svobody, ale abychom je zabezpečili; ne jen polovině z nás a polovině našich potomků, ale všem lidem – ženám stejně jako mužům. A je to naprostý výsměch mluvit s ženami o jejich potěšení z darů svobody, zatímco je jim odepřeno použít toho jediného prostředku, jak si je získat, a to volební právo poskytované touto demokraticko-republikánskou vládou.

Pokud by jakýkoliv stát chtěl dělat z pohlaví výsadu, což musí vést k odnětí volebního práva jedné celé polovině lidí, schválí zákon o ztrátě občanských práv, nebo ex post facto zákon, poruší tím nejvyšší zákon země. Tímto jsou dary svobody navždy ženám a ženským potomkům odepřeny. Tato vláda pro ně není demokratická. Není to republika. Je to odporná aristokracie; odporná vláda pohlaví; nejodpornější aristokracie, která byla kdy na zemi zřízena. Vláda učenosti, kde ti učení vládnou těm nevzdělaným; nebo dokonce vláda rasy, kde Anglosasové vládnou Afričanům, by mohla přetrvat; ale vláda pohlaví, která dělá z otců, bratrů, manželů, synů vládce nad matkou a sestrami, manželkou a dcerami každé domácnosti – která ustanovuje všechny muže za vládce, všechny ženy za poddané, přináší neshody, spory a vzpoury v každém domově v zemi.

Webster, Worcester a Bouvier, ti všichni definují občana jako člověka ve Spojených státech, který je oprávněn volit a zastávat úřad.

Jediná otázka, která má být nyní vyřešena je: Jsou ženy občany? A sotva uvěřím jakémukoli z našich oponentů, který bude mít tu drzost říct, že nejsou. Být člověkem potom znamená, že ženy jsou občany; a žádný stát nemá právo vytvořit žádný zákon, nebo prosazovat nějaký starý zákon, který bude omezovat jejich výsady a imunitu. Z toho důvodu je každá diskriminace vůči ženám v ústavě a zákonech dnes neplatná, stejně jako ta vůči černochům.

Susan B. Anthony (1820-1906), nejaktivnější americká sufražetka 19. století, navštěvovala Seneca Falls shromáždění, ale s Elizabeth Stantonovou se seznámila teprve v roce 1850. Staly se celoživotními přítelkyněmi. Po skončení Občanské války se účastnily kampaně za volební práva žen. Anthony vydávala Revolution, časopis požadující ženské hlasovací právo a rovnoprávné vzdělání a stejná práva v zaměstnání. Společně se Stantonovou založila v roce 1860 Národní společnost za volební práva žen. O tři roky později vedla pochod žen do volebních místností prezidentských voleb. Za „zločin“ byla odsouzena, ale odmítla zaplatit stodolarovou pokutu. Trvajíc na rovných  právech, obhajovala svůj čin v tomto projevu. 

Brian MacArthur (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, London 1995, s. 440-441.