Z názoru M. A. Bakunina na společnost a stát (1868)

[...]

Organizovat společnost tak, aby každé individuum, muž nebo žena, mělo hned po příchodu na svět přibližně stejné podmínky pro rozvoj rozličných svých schopností a pro jejich zužitkování ve vlastní práci.Vytvořit takovou společnost, která by žádnému jedinci, ať už by byl čímkoli, nedávala možnost vykořisťovat cizí práci a která by mu umožňovala podílet se na užívání společenského bohatství, které není v podstatě ničím jiným než výsledkem lidské práce, jen natolik, nakolik se bezprostředně podílel na jeho tvorbě.

Plné uskutečnění tohoto problému bude jistě dílem století. Dějiny jej však nastolily a od nynějška jej nemůžeme nechat bez povšimnutí, aniž se vydáváme všanc úplné bezmocnosti.

Musíme spěšně dodat, že energicky odmítáme jakýkoliv pokus o organizace, který by odporoval naprosté svobodě jedince a společnosti a vyžadoval by ustavení reglementační moci jakéhokoli charakteru. Jménem svobody, již uznáváme za jediný opravdový tvůrčí princip každé organizace, jak ekonomické, tak politické, budeme vždycky protestovat proti všemu, co bude sebeméně podobné státnímu socialismu a komunismu.

[...]

Viděli jsme, že podle individualistické teorie je svoboda jednotlivce hranicí či přirozenou negací svobody všech ostatních. Nuže toto absolutní omezení, tato negace svobody jednoho každého, jménem svobody všech, či obecného práva - to je stát. Tam, kde tedy začíná stát, končí individuální svoboda a naopak.

Odpovědí mi, že stát je představitelem veřejného blaha a obecného zájmu a že odnímá každému část svobody jen proto, aby mu zabezpečil ostatní. Toto „ostatní“ je však, chcete-li, bezpečnost, nikoli však svoboda. Svoboda je nedělitelná, nelze jí část odříznout, aniž se zničí celek.

[...]

Namítnete, že stát, demokratický stát, který je založen na všeobecném volebním právu všech občanů, nemůže být negací svobody. A proč ne? To bude zcela záviset na zaměření a moci, jaké občané státu poskytnou. Republikánský stát, založený na všeobecném volebním právu, může být velmi despotický, dokonce despotičtější než monarchický stát, jestliže pod záminkou, že je představitelem všeobecné vůle, bude rdousit vůli a svobodný pohyb každého ze svých členů celou tíhou své kolektivní moci.

[...]

(z Bakuninovy práce Federalismus, socialismus a antiteologismus)

Vladimír Kašík, M. A. Bakunin, Praha 1969, s. 287-288. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.