Bastilla. Ve středním věku nazývaly se takto pevné věže, vystavěné nejvíce vně měst k hájení jejich proti útokům nepřátelským. V novějším čase naznačuje se tímto jmenem zvláště B. pařížská. K tomuto hradu položil základ král Karel V. r. 1364 za času války s Angličany; Karel VI. jej dal dostavěti r. 1383 skrze Aubriota […] Byl to podlouhlý čtverhran, záležící z 8 kulatých věží přes 70 střev. Vysokých a spojených mezi sebou tlustými zděmi rovné výšky. Okolo hradu byl příkop 25 stř. hluboký a přes 30 stř. široký. V l. 1553-59 byly přistavěny zevnější hradby. Hrad tento byl klíčem města Paříže, a proslul ve válkách s Angličany a později ve vnitřních bojích. Jindřich IV. dobyl B-y, r. 1589 měl v ní svou pokladnici. Za panování Ludvíka XIV. stala se B. zlopověstnou co státní vězení […] Na zač. čce 1789 roznesla se po Paříži pověst, že královské vojsko rozestavěné okolo města chystá se k útoku a že v B-e dělají se válečné přípravy. Pařížané ozbrojivše se dne 13. čce vzali následujícího dne hrad ten útokem, načež B. byla ze základu rozbořena. Náměstí B-ské připomíná místo, kde stála. (Riegrův slovník naučný, 1885)[1]
Bastilla. Ve středním věku naznačovány byly jménem b. (la bastille) ve Francii opevněné věže, vystavěné před hradbami nějakého města a sloužící buďto k obraně nebo také k obléhání jeho […] Město Paříž mělo na zač. XIV. stol. na východní straně před branou Sv.- Antonínskou dvě takové věže na obou stranách cesty vedoucí do města. Hugo Aubriot, představený města Paříže […], r. 1367 za panování krále Karla V. dal vystavěti k těmto dvěma věžím […] ještě dvě věže a spojil všechny čtyři věže silnou hradbou tak, že tvořily pevný hrad […] Zároveň udělal Aubriot plán k dalšímu rozšíření toho hradu ještě čtyřmi věžemi […] Tento pevný hrad sestávající z 8 kulatých věží, spojených mezi sebou mohutnými zdmi ve výši samých věží byl později ještě obehnán zevnější hradbou a hlubokým příkopem… B. až do XVII. stol. byla výhradně citadelou pařížskou, na jejížto dobytí vždy záviselo dobytí a opanování hlavního města […] Teprve za panování Ludvíka XIV. […] když neobmezená moc královská mohla slaviti své vítězství nad pokořenou šlechtou, b. stala se pravidelným státním vězením. Státních vězení s docela stejným účelem […] bylo sice několik […] avšak žádné z nich nedodělalo se tak světové pověsti jako pařížská b. […] za doby Ludvíka XIV. guvernérem b. musil býti osvědčený žalářník. Tato doba, kde b. byla tajuplným žalářem všech obětí osobního žáští a neobmezené libovůle všemohoucích ministrů, dvořenínů a milostnic králových, ta doba prodajných zatykačů […], které ten onen mohl dostati za hotové peníze s podpisem ministra, a na který pak sám si napsal jméno osoby, která se měla zatknout na čas neurčitý, třeba doživotně; tato doba se ukončila nastoupením dobrotivého a spravedlivého krále Ludvíka XVI. r. 1774, tedy plných 25 let před začátkem velké franc. revoluce. Za jeho panování pozbyla tedy pařížská b. úplně svého dřívějšího rázu i významu a také dřívější pověsti. […] černý tento hrad přestal býti […] předmětem strachu a hrůzy. Události r. 1789 přispěly k tomu, že b. až podnes požívá světové pověsti. Dne 14. července r. 1789 b. byla dobyta lidem pařížským. Toto dobytí slaví nynější republika francouzská jako národní svátek a pravý začátek velké revoluce. Vlastně tak zvané „dobytí b-lly“ nebylo skutkem hrdinským; neboť tehdejší velitel de Launay vzdal po krátkém odporu pevnost lidu pařížskému za svobodný odchod posádky, byl však zákeřnickým způsobem zavražděn podobně jako několik důstojníkův a mužů posádky, načež následovalo povraždění několika vynikajících osob, čímž hned na počátku nadějeplné hnutí svobodomyslné nabylo rázu krvelačného terrorismu. B. byla hned r. 1789 úplně zbořena […] Důkazem, že b. r. 1789 již neměla významu politického, jest počet 7 vězňů […] z této pevnosti lidem osvobozených, z nichž to ani jeden tam nebyl zavřen pro přestupek politický. Rozsáhlý archiv b-lly byl hned po dobytí a v dnech následujících lidem vydrancován, na všechny strany roznášen a částečně také zničen. Mnoho spisů bylo pak přece obezřetností tehdejší prozatímní správy městské zachráněno a v radnici pařížské uloženo […] Nynější náměstí Bastilleské […] připomíná v Paříži místo, kde stávala kdysi b. Po roce 1830 na tomto náměstí postaven byl bronzový sloup, 40 m vysoký, na jejížto vrcholu sktví se pozlacený genius svobody[…] (Ottův slovník naučný, 1890)[2]
bastille (čti francouzky bastyj), neb bastilla, původně ve Francii název každého zámku baštami obehnaného, pak hlavně opevněné trestnice státní se strašnými žaláři podzemními u brány St. Antoine v paříži zřízená 1369 králem Karlem V., kam vrháni hlavně vězňové političtí, bojovníci proti tyranství králů; v první francouzské revoluci 14. července 1789 od zbouřeného lidu útokem vzata a zbořena. Její velitel de Launay při tom zabit. (Velký lidový slovník naučný, 1907)[3]
Bastilla […] pův. tvrz v Paříži ze XIV. stol.; brzy po svém zbudování stát. vězení frc., kde vězněn Bassompierre, Voltaire aj. Pokládána za symbol král. absolutismu, byla rozbořena pařížským lidem 14. čce. 1789 na počátku velké frc. revoluce; tento den se pak stal od r. 1870 frc. nár. svátkem. (Masarykův slovník naučný, 1925)[4]
Bastille […] pevnost postavená v Paříži u brány sv. Antonína […] Brzy se stala státním vězením a mj. hostila tyto vězně: Jacquesa d´Armagnac, Bassompierra, Bouqueta, Muže se železnou maskou, markýzu de Brinvilliers, vévodu Orleánského, Voltaira, Lally-Tollendala, Latuda aj. Jakožto symbol královské absolutní moci a zlovolného režimu byla 14. července 1789 vzata útokem a zničena pařížským lidem. Francie si 14. červenec, výroční den dobytí Bastilly, vybrala za svůj státní svátek. (Nouveau Petit Larousse illustré, 1929)[5]
Bastille […] původně výraz pro opevněné věže a zámky ve Francii, později jméno pařížského hradu u brány sv. Antonína vybudovaného za vlády Karla V. a Karla VI. v letech 1369-82 […] Za časů absolutismu se B. dostalo politického významu jako státního vězení. Jednoduchý královský příkaz ve formě Lettres de chachet stačil k zadržení na libovolně dlouhou dobu. Podivná vyprávění, která se o ní vedla, jsou co do významu zveličována. B. po vypuknutí revoluce 14. července 1789 dobyly ozbrojené lidové zástupy, kterým pod velením guvernéra de Launaye čelilo pouze 32 Švýcarů a 82 invalidů; ačkoliv pevnost kapitulovala, byl Launay a jeho muži zavražděni. Následující den byla B. zničena, přičemž zmizela velká část jejích soudních akt […] Na místě Bastillského náměstí se nyní tyčí sloup, který tu byl na památku výročí revoluce postaven roku 1840 […] (Der Grosse Brockhaus, 1929)[6]
Bastille […] opevněný zámek s věžemi postavený mezi lety 1370-83 v Paříži, který později sloužil jako státní vězení a v roce 1789 (14. července) byl lidem srovnán se zemí. (Beckmanns Neuse Welt-Lexikon mit Welt-Atlas, 1940)[7]
BASTILLE, původně název pro opevněnou stavbu tvořící součást obranného či útočného systému. Název, který se vyvinul od starofrancouzského bastir, stavět, byl v užším slova smyslu používán pro některé klíčové body starého opevnění Paříže […] Nicméně velmi záhy byla Bastilla používána jako státní vězení a stále více byla spíše vězením než pevností. Podle lidové tradice prvním vězněm, který skončil mezi jejím zdmi, byl její samotný tvůrce, Hugo Aubriot […] Nejčastěji byla Bastila používána k věznění těch, kteří kritizovali vládu nebo byli zrovna v nemilosti. Proto byla tak nenáviděna a i to zapříčinilo její obsazení revolučními silami 14. července 1789 a tento den byl brán jako symbolický pád despotismu […] Až do odsouzení byl vězeň pod ochranou krále a vyjma mimořádně významných vězňů, kteří byli drženi v naprosté izolaci, vězeň požíval i jistého stupně pohodlí a svobody. Měl pod dohledem povolené návštěvy; byly povolené hry a nejméně jednou za čas bylo možné se projít na otevřeném nádvoří uvnitř pevnosti. Strava byla vydatná a dobrá, alespoň pro vyšší vrstvu uvězněných. Jakmile byl uvězněný odsouzen, jeho jméno bylo zapsáno do registru „spáchání trestného činu“ a následně byl vězeň vydán všanc četným nesnázím a často také barbarským praktikám, které nicméně byly spíše záležitostí kriminální justice jako celku než jen specialitou Bastilly[…] (Encyclopaedia Britannica, 1946)[8]
Bastille […] opevnění nebo opevněná stavba. Ačkoliv byl výraz používán pro označení různých částí starého opevnění Paříže,, především se používal v souvislosti s oblastí u brány sv. Antonína […] Časem se z Bastilly stalo místo pro držení státních vězňů, zadržovaných často na základě bezdůvodného obvinění dvorními prospěcháři a Bastilly postupně přešla ve známost spíše jako vězení než jako pevnost. Tato pověst dosáhla vrcholu v průběhu francouzské Revoluce, kdy se stala symbolem despocie. 14. července 1789 byla pevnost zbořena revolučními silami, které ji dobyly a osvobodily vězně. Pád Bastilly byl od té doby oslavován jako datum zrození francouzské občanské nezávislosti a byl každoročně oslavován. Pevnost sama byla na příkaz nového vedení zničena. Na jejím místě stojí bronzový votivní sloup, Červencový sloup, věnovaný francouzským vlastencům. (Collier´s Encyclopedia, 1960)[9]
bastila […] opevněná věž před branami měst ve Francii. V Paříži Bastila od 14. stol před branou sv. Antonína; stát. vězení, symbol absolutismu. Ve franc. burž. Revoluci jí dobyl lid 14. července 1789- počátek revoluce (franc. stát. svátek). (Příruční slovní naučný, 1962)[10]
Bastille […] pevnost postavená v Paříži u brány sv. Antonína […] Mj. vojenská cidatela, která se brzy stala státním vězením a mj. slavné vězně tu pobývali Jacques d´Armagnac, Bernard Palisty, Bassompierre, Fouquet, Muž se železnou maskou, markýza de Brinvilliers, vévoda Orleánský, Voltaire, Lally-Tollendal, Latude aj. Jelikož se stala symbolem královského absolutismu, pařížský lid vzal 14. července 1789 Bastillu útokem a následně ji zničil. 14. červenec byl v roce 1880 vybrán za francouzský národní svátek. (Nouveau Petit Larousse, 1970)[11]
Bastila […] opevněný zámek v Paříži, státní vězení. Její dobytí 14. 7. 1789 bylo zač. fr. burž. Rev. 18. st.; ještě téhož roku byla B. úplně rozbořena. Den dobytí B. je fr. státním svátkem. (Ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980)[12]
Bastile, středověká pevnost na východním okraji Paříže, která se v 17. a 18. století stala francouzským státním vězením a místem zadržování různých důležitých osob vězněných za rozličné delikty. Bastila, kterou vzal útokem ozbrojený dav Pařížanů v prvních dnech Francouzské revoluce, byla symbolem bourbonské despocie a zaujala důležité místo ve francouzské revoluční ideologii […] Tato dramatická akce začala symbolizovat konec starého režimu. V důsledku toho byla Bastila zničena na rozkaz revoluční vlády. Den pádu Bastilly, každoročně oslavovaný 14. července, byl v roce 1880 vybrán za francouzský národní svátek. Ten je oslavován různými přehlídkami, proslovy, ohňostroji a také doprovázen provoláváním hesel „Vive le 14 juillet!“ („Ať žije 14. červenec!“) a „A bas la Bastile!“ („Pryč s Bastillou!“). (The New Encyclopaedia Britannica, 1991)[13]
bastille […] Ve středověku díl opevnění předsunutého před hlavní linií nebo tvořící s ní jednolitý celek.- Šířeji opevněný hrad. Bastila: opevněný hrad, který se nacházel na místě současného náměstí Bastilly v Paříži., byl postaven na obranu města Karlem V., za Richelieua se stal státním vězením, byl dobyt lidem (14. července 1789) a zničen následujícího roku. Metaforicky symbol zvůle moci. (Dictionnaire Hachette Encyclopedique illustré, 1997)[14]
Bastila, součást středověkého opevnění Paříže; vybudovaná ve 14. století. Za Ludvíka XIV. se stala státním vězením. Jeho dobytí 14. července 1789 a následné zboření znamenalo počátek Velké francouzské revoluce. Tento den je státním svátkem Francie. (Diderot. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1999)[15]
Bastila […] pův. termín pro fr. zámky opevněné věžemi a baštami, později střv. pevnost vystavěná 1369-83 u brány Saint-Antoine v Paříži, která bylo považována za stát. vězení. Byla symbolem absolutistické zvůle, 14. 7. 1789 byla dobyta Pařížany a později zbořena. Její dobytí bylo signálem k Velké fr. revoluci. (Universum. Všeobecná encyklopedie, 2000)[16]
[1] Riegrův slovník naučný. Díl 1, Praha 1885, s. 524.
[2] Ottův slovní naučný. 3. díl, Praha 1890, s. 455-456.
[3] Velký lidový slovník naučný, Praha 1907, s. 496.
[4] Masarykův slovník naučný. I. díl, Praha 1925, s. 413.
[5] Nouveau Petit Larousse illustré, Paris 1929, s. 1215.
[6] Der Grosse Brockhaus. 2. Band, Leipzig 1929, s. 362.
[7] Beckmanns Neues Welt-Lexikon mit Welt-Atlas, Wien 1940, s. 327.
[8] Encyclopaedia Britannica. Volume 3, Chicago 1946, s. 193-194.
[9] Collier´s Encyclopedia. Volume 3, New York- Toronto 1960, 117-119.
[10] Příruční slovník naučný. I. díl, Praha 1962, s. 180.
[11] Nouveau Petit Larousse, Paris 1970, s. 1164- 1165.
[12] Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. díl, Praha 1980, s. 185.
[13] The New Encyclopaedia Britannica. Volume 1. Micropaedia Ready Reference. 15th Edition, Chicago 1991, s. 951.
[14] Dictionnaire Hachette Encyclopedique illustré, Paris 1997, s. 174.
[15] Diderot. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1, Praha 1999, s. 334.
[16] Universum. Všeobecná encyklopedie. 1. díl, Praha 2000, s. 452.