A. Babel k zákonu proti socialistům (16. 9. 1878)

[...] Zkrátka, pánové, ať vlády dělají, co chtějí, ale nemohou nám přece vážně sáhnout na krk. [...] Víte, co děláte se zákonem proti sociální demokracii? Ženete sociální demokraty, podobně jako první křesťany, pronásledováním, které připouštíte, ke krajnímu rozhořčení ba dokonce k fanatismu a přímo k religióznímu blouznění. Dělníci budou vystupovat, tím si buďte jisti, za své přesvědčení s krajní houževnatostí, budou se scházet v dílnách, v továrnách, v rodinách a hospodách, na železnici, na nedělních procházkách a na mnoha jiných místech, kde je nikdo není zrovna schopen kontrolovat. Každý s sebou vezme do tašky dvě, tři, ale také deset nebo dvanáct brožur; budou navštěvovat své přátele a známé na venkově a v nejodlehlejších místech a tyto brožury jim dávat. A ochromit tuto činnost bude pro vás zcela nemožné.

Přijetí zákona o socialistech bylo prvním krokem, aby také dalším Bismarckovým reakčním plánům - především v hospodářsko politické oblasti - zajistilo většinu v říšském sněmu.

Přechod k ochrannému celnímu systému, který postavil svazek junkerů a buržoazie na novou materiální zájmovou základnu a má otevřít prusko-německému militaristickému státu nové finanční zdroje, vyšel vstříc také Bismarckovým osobním zájmům jako statkáři a vlastníku lesů. Již předem naprosto srozumitelně trval na spojení ochranných průmyslových cel s agrárními a s předstihem dlouho zápolil v zákulisí, aby toto stanovisko prosadil v zájmových svazech velkoprůmyslu a junkerstva, stejně jako ve vládních frakcích. [...]

(z řeči na Říšském sněmu)

Otto von Bismarck. Dokumente seines Lebens 1815-1898, Leipzig 1986, s. 334-336. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.