Venezuela měla, má a měla by mít republikánskou vládu. Jejími principy by měly být suverenita lidu, dělení kompetencí, občanská svoboda, postavení otroctví mimo zákon a odstranění monarchie a privilegií. Potřebujeme přenést rovnost, jak říkáme, do sjednoceného národa, občanských vrstev, politických názorů a veřejných obyčejů.
[…]
Dědičný senát bude základním kamenem zákonodárné moci, a proto základem celé vlády. Bude také sloužit jako protiváha k obojímu - vládě a lidu: a jako neutrální síla bude oslabovat vzájemné útoky těchto dvou věčně soupeřících sil. Ve všech konfliktech bude klidná úvaha třetí strany sloužit jako prostředek usmíření. Proto venezuelský senát bude posilovat tuto citlivou politickou strukturu, tak citlivou na dopad násilí; bude zprostředkovatelem, který bude tišit bouře a vytvářet harmonii mezi hlavou a ostatními částmi politického těla.
Ačkoliv se představitel výkonné moci v Anglii může zdát extremní, nebude asi tak nepřiměřený ve Venezuelské republice. Zde Kongres svázal ruce a hlavu jeho vládnoucích mužů. Toto poradní shromáždění převzalo část funkcí výkonné moci, na rozdíl od učení Montesquieho, jmenovitě: Reprezentativní shromáždění by nemělo disponovat výkonnou funkcí. Mělo by jen vytvářet zákony a zjišťovat, zda jsou nebo nejsou uplatňovány. Nic není tak rušivé pro harmonii mezi kompetencemi vlády, než jejich promíchání. Nic není nebezpečnější, s úctou k lidem, než slabá výkonná moc; a jestliže se království domnívalo, že je nezbytné přiznat výkonné moci tak mnoho kompetencí, potom v republice jsou tyto kompetence nekonečně více nepostradatelné.
Lidé ve Venezuele si již užívají práva, která mohou legitimně a jednoduše využívat. Nechte nás nyní proto potlačit růst přehnaných okázalostí, které možná mohou vytvořit nevhodnou formu vlády pro náš lid. Nechte nás zříci se federální formy vlády, která se pro nás nehodí; nechte nás dát stranou triumvirát, který drží výkonnou moc a centrem je prezident. Musíme presidentovi přidělit dostačující kompetence, musíme mu dát možnost pokračovat v boji proti základním překážkám v naší nedávné situaci, v našem současném válečném stavu a proti rozmanitosti nepřátel, domácích a zahraničních, proti kterým budeme bojovat v časech, které přijdou. Nechte zákonodárný sbor vzdát se kompetencí, které správně patří výkonné moci.
Simon BOLÍVAR, Message to the Congress of Angostura, in: The Selective Writings of Bolivar, vol. I, Colonial Press 1951, s. 175-91. In: Dennis SHERMAN (ed.), World Civilizations. Sources, Images, and Interpretations, Vol. II, McGraw-Hill 1998, s. 151-152.