Rudyard Kipling: Břímě bělochů (1899)

To bělochů je břímě:

své syny vyšlete,

ať v cizích krajích slouží

těm, jimž prý pány jste;

ať obranný jsou pancíř

divochům divných ras,

z nichž každý plaše zírá,

půl děcko a půl ďas.

To bělochů je břímě:

svou pýchu nedat znát;

mít nervy ze železa;

a třeba tisíckrát

vždy opakovat znovu,

že spásu dá jen klid;

zisk hledat pro jiného;

a za jiné se dřít.

To bělochů je břímě:

boj věčně podnikat,

vyhlásit zápas moru

a nasycovat hlad;

a válka-li se končí,

v níž o věc míru jde,

pohanů blud a tupost

vše v niveč uvede!

To bělochů je břímě:

ne králů doprovod,

však všední metařina

a  nevolníků pot.

Zde přístav – nevkročíš tam,

však dej zaň život svůj!

Zde silnice: ne sobě

ji krví dobuduj!

To bělochů je břímě,

to dávná jejich mzda:

od těch, jimž neseš dobro,

jen zášť, jen úhona;

a pokřik těch, jež zvolna

uvádíš k světlu dne:

„Chcem zpátky v nevolnictví

a k egyptské své tmě!“

To bělochů je břímě;

k mdlobě se nesmíš znát,

ni frásí o svobodě

svou mdlobu zastírat.

Ať tak, ať onak jednáš,

ten dusný, chmurný lid

tím vším chce jen tvým bohům

a tobě přitížit.

To bělochů je břímě:

je navždy po dětství,

je veta po předčasném

a levném vítězství:

teď nevděčné jdi dílo

- vždyť muž jsi! – podniknout,

k moudrosti zrej a předstup

před sobě rovných soud!

Rudyard Kipling, Písně mužů, přel. Otakar Fischer, Praha 1947.