John Brown: Krev milionů (2. 11. 1859)

Rád bych, pokud soud dovolí, řekl pár slov. Především popírám vše, kromě toho, co jsem zde již přiznal – a to, úmysl osvobodit černochy. Měl jsem v úmyslu vyřídit tuto záležitost čistě a rychle. Stejně tak, jak jsem to učinil minulou zimu, kdy jsem z Misssouri odvedl otroky bez jediného výstřelu na obou stranách, provedl je zemí a nakonec je dostal do Kanady. Měl jsem v úmyslu provést to samé znovu ve větší míře. To bylo vše, co jsem zamýšlel. Nikdy jsem nechtěl vraždit, zradit vlast, ničit majetek, povzbuzovat nebo podněcovat otroky ke vzpouře nebo připravit povstání.

Mám další námitku; je nespravedlnost, že bych měl být takto potrestán. Prováděl jsem vše způsobem, který jsem přiznal, a co jsem přiznal bylo také zcela prokázáno (a obdivuji pravdivost a nestrannost většiny svědků, kteří svědčili v tomto případě) – ale činil jsem vše v zájmu bohatých, mocných, vzdělaných, takzvaně důležitých nebo v zájmu jejich přátel - otce, matky, bratra, sestry, ženy, dětí nebo kohokoli jiného z této třídy – trpěl jsem a obětoval jsem, co jsem měl. To by mělo být správné; a každý muž u tohoto soudu by to měl považovat za skutek zasluhující spíše odměnu než trest.

Tento soud uznává, alespoň se tak domnívám, platnost Božího práva. Viděl jsem tu líbat knihu, kterou pokládám za Bibli nebo alespoň za Nový zákon. Ten mě učí a říká, že vše, co mi kdo udělá, mu mohu také já udělat. Kromě toho mě také učí, abych „pamatoval na ty, kdož jsou spoutáni v poutech“. Snažil jsem se řídit se tímto učením. Říkám, že jsem příliš mladý na to, abych pochopil, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdíl. Ale věřím, že jsem činil vše tak, jak jsem činit měl – což jsem také svobodně vždycky přiznával – v zájmu Jeho bídných hříšníků, kterými pohrdá, správně a ne nespravedlivě. A nyní, pokud je považováno za nutné, abych ztratil život pro podporu zbytku spravedlnosti a smíchal svou krev s krví mých dětí a s krví milionů žijících v tomto otrokářském státě, jejichž práva jsou znevažována špatnými, krutými a nespravedlivými nařízeními, já se podrobím; ať je tak vykonáno!

Dovolte mi říci ještě pár slov.

Jsem zcela spokojen s chováním a zacházením, jehož se mi dostalo během tohoto procesu. Zvážíme-li všechny okolnosti, bylo daleko šlechetnější, než jsem očekával. Ovšem necítím se vinen. Už jsem zde mluvil o tom, co bylo mým úmyslem od samého počátku a co jsem v úmyslu neměl. Nikdy nebylo mým cílem podnikat cokoli proti někomu jinému nebo ohrožovat jeho život, spáchat vlastizradu, podněcovat otroky ke vzpouře nebo podporovat všeobecnou vzpouru. Nikdy jsem žádného muže nepodporoval v tomto záměru, ale naopak jsem vždy od toho všechny zrazoval.

Dovolte mi také říci pár slov o tom, co pronesli někteří z mých druhů. Slyšel jsem, jak někteří prohlásili, že jsem je přiměl k tomu, aby se ke mně připojili. Ale opak je pravdou. Neříkám to proto, abych jim ublížil a urazil je, ale proto, abych politoval jejich slabost. Není mezi nimi nikdo, kdo by mě následoval bez vlastního souhlasu a většina z nich to dokonce činila na vlastní náklady. Většinu z nich jsem nikdy neviděl a nikdy s nimi nemluvil do té doby, kdy se ke mně připojili. Hovořil jsem zde za účelem objasnit a vysvětlit vám vše, co jsem vykonal.

Tímto jsem skončil.

Když se v roce 1856 vplížila smrt do planin Kansasu, hlavním postrachem kraje se stal abolicionistický fanatik John Brown (1800-1859). Jako pomstu za útok na otroky v Lawrence zabil Brown chladnokrevně, společně s pěti svými syny, pět neozbrojených mužů - a ačkoli musel poté bojovat o vlastní život, kdy byl pronásledován, pokračoval ve své pomstě, při které byla pálena úroda, kradeni koně a muži byli přepadáni. O tři roky později se společně s asi osmnácti svými přívrženci zmocnil federálního skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii, čímž se snažil podněcovat vzpouru otroků. Při tom bylo ale zabito několik obyvatel včetně svobodného černocha. Vzbouřenci odolávali útokům virginských milicionářů a jednotce námořnictva vedené plukovníkem Robertem E. Leem do té doby, než všichni až na dva muže byli mrtví nebo zranění. Během soudního procesu byl John Brown shledán vinným z vlastizrady, z podněcování vzpoury proti otroctví a vraždy prvního stupně. O dva dny později pronesl na lavici obžalovaných výše uvedenou řeč.

Útok Johna Browna odstartoval řetěz událostí, které později vedly k povstání a k válce. Wendell Phillips se domnívá, že za počátek boje za rovnoprávnost můžeme pokládat události související s Harpers Ferry. Poté, co byl Brown popraven, byla jeho památka zvěčněna v písni na melodii „Bojovné písně republiky“, která byla zpívána během války vojáky Unie: „John Brown mrtev je a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál“.

Brian MacArthur (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, London 1995, s. 354-355.