Kancléř Bülow o dopisu císaře Viléma II. vyjadřujicím obavy z války (31. 12. 1905)

[...]

On, císař, si nepřeje válku, dokud jsme neuzavřeli pevné spojenectví s Tureckem. Svazku se sultánem musíme dosáhnout za každou cenu, stejně tak i se „všemi arabskými a mauretánskými panovníky“. Pokud takové spojenectví s Islámem nebude uskutečněno, nejsme povinni udeřit. Sami celkem nemůžeme vést válku proti Anglii a Francii, přinejmenším ne na moři. Poslední čtyři slova Nejjasnější Vladař silně podtrhl. Ostatně rok 1906 je pro vedení války zvláště nemyslitelný, protože jsme se zaneprázdnili reorganizací našeho dělostřelectva, což vyžaduje nejméně rok času. Začala rovněž reorganizace pěchoty, pod Metami se nachází mnoho nedokončených opevnění a dělostřeleckých postavení. Leč principiálně vězí záležitost v tom, že pod vlivem našich socialistů bychom nemohli ze země získat žádného vojáka, aniž bychom neuvedli do nejvyššího nebezpečí životy a majetek obyvatelstva. „Nejprve je třeba socialisty jednoho po druhém postřílet, postínat a učinit neškodnými, a bude-li třeba masakru, tehdy i vnitřní válkou. Ale ne dříve a ne v přítomné chvíli!“ Na konci tohoto dopisu mne císař požádal, abych vedl zahraniční politiku tak, abychom byli ušetření nepříjemnosti války „tak dlouho, jak je to možné, a v každém případě ne dnes“. Ale nemělo by to vypadat „jako Fašoda“. Z každé řádky tohoto dopisu vyhlíží císařova obava z války.

[...]

Teksty zródłowe do nauki historii w szkole, Warszawa 1960, č. 40, s. 62-63. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.