Darwin: O vzniku druhů přirozeným výběrem

Můžeme tedy míti za pravdě nepodobné, když vidíme, že variace člověku užitečné beze vší pochybnosti se vyskytovaly, že také jiné variace nějakým způsobem každé bytosti užitečné ve velkém a spletitém boji životním by měly vyskytovati se v mnohých po sobě následujících generacích? Pakliže takové variace se vyskytají, můžeme-liž pochybovati (vzpomeneme-li si, že mnohem více jedinců se rodí, než může na živu zůstati), že jedinci, mající jakousi přednost, byť i lehkou, před jinými, budou asi míti nejlepší čáku na živu se udržeti a svůj druh rozplemeniti. Na druhé straně můžeme míti za jisto, že každá variace v nejmenší míře škodlivá bude přísně vyhubena. Toto uchovávání prospěšných individuálních odchylek a variací a hubení těch, které jsou škodlivy, nazval jsem přirozeným výběrem, nebo-li přežitím těch nejschopnějších. Variace, které nejsou ani užitečné ani škodlivé, nedotkne se přirozený výběr a zůstanou buď jako neustálený živel, jako třeba vidíme na jistých polymorfních druzích, neb konečně se ustálí vzhledem k povaze organismu a povaze podmínek.

[…]

Viděli jsme, že v každé zemi jsou to druhy náležející věším rodům, které nejčastěji poskytují odrůdy neboli vznikající druhy. To vpravdě mohlo býti očekáváno; neboť, ježto přirozený výběr působí tím, že jeden tvar má jakousi přednost před ostatními tvary v boji o bytí, bude hlavně působiti na ty, které právě mají jakusi přednost; a velikost nějaké skupiny ukazuje, že její druhy podědily po společném předku dohromady nějakou přednost. Pročež zápas o zplození nových a obměněných potomků hlavně povede se mezi většími skupinami, kteréž všecky se namáhají počtem vzrůsti. Jedna velká skupina bude pomalu zatlačovati jinou velkou skupinu, tenčiti počet jejích členů, a tak zmenšovati její vyhlídku na další variace a zlepšení. V téže velké skupině pozdější, lépe zdokonalené podskupiny rozvětvujíce se a osazujíce nová místa v hospodářství přírody, budou neustále směřovat k tomu, aby potlačily a vyhladily starší a méně zlepšené podskupiny. Malé a přetrhované skupiny a podskupiny posléze zmizí. Hledíce do budoucnosti můžeme napřed říci, že ty skupiny ústrojenců, které nyní jsou velké a vítězné a které nejméně jsou přerušované, po dlouhou dobu pokračovati budou ve svém vzrůstu. Leč, které skupin konečně nabudou převahy, nikdo napřed nemůže říci; neboť víme, že mnoho skupin druhdy v největším rozsahu vyvinutých, nyní vyhynulo. Hledíme-li ještě do další budoucnosti, můžeme říci napřed, že následkem pokračujícího a trvalého vzrůstu větších skupin, množství menších skupin konečně docela vyhyne a nezanechá žádných obměněných potomků; že tudíž z druhů za jisté periody žijících, nesmírně málo jich zanechá potomky daleké budoucnosti.

Charles Darwin, O vzniku druhů přirozeným výběrem čili zachováváním vhodných odrůd v boji o život, (přel. František Klapálek), Praha 1914, s. 71-72, 100-101.