Francois-Xavier Joliclerc: Dopis vojáka matce (13. 12. 1793)

13. prosince 1793

Drahá matko,

Ve všech dopisech nepřestáváš zdůrazňovat, že musíme odejít z armády, stůj co stůj. Tady jsou potíže a překážky, které jsou mi známy.

Za prvé, je těžké najít jiné místo, i přes obrovské sumy, které jsou poskytovány k tomuto účelu. Za druhé, právě byli povoláni do zbraně muži ve věku 18-25 let; a povolání těch ve věku 25-35 se připravuje. Jakmile bychom se dostali domů, museli bychom se připravovat na návrat a litovali bychom peněz, které jsme utratili. Za třetí, když nás vlast volá na svou obranu, měli bychom letět jako se člověk žene za dobrým jídlem. Náš život, naše bohatství a všechny naše schopnosti nepatří nám. To vše patří národu, vlasti.

Vím dobře, že ty a všichni ostatní ve vesnici nesdílíte tyto pocity. Nejsou oroseny křikem uražené vlasti a všeho, co je výsledkem konsensu. Ale já jsem byl vychován k uvědomělosti a myšlení a vždy jsem byl duchem republikánem, i když jsem byl nucen žít v monarchii. Tyto principy lásky k vlasti, svobodě, republice, nejenomže našly porozumění v mém srdce, ale jsou tam hluboce zakořeněny a zůstanou tam tak dlouho, dokud se Nejvyšší Bytosti zalíbí držet mě na živu.

I kdyby mě to stálo tři čtvrtiny mého majetku, abys mohla sdílet mé pocity se mnou, s radostí bych se s nimi rozloučil a považoval bych to za velmi malou oběť. Kdybys tak jednou mohla poznat cenu svobody a zapomenout na to nesmyslné lpění na materiálních věcech.

30. května 1794

Co dělám? Jsem na svém místě, kde bych měl být, a každý dobrý muž, který ví, co by měl, běží na pomoc své zemi, která je v nebezpečí. Kdybych tu měl zahynout, měla by ses z toho radovat. Může být pro člověka lepší oběti než zemřít pro vlast? Může člověk položit život za věc správnější, slavnostnější a čistější? Ne! Viděla bys mě raději umírajícího na stonku slámy na mé posteli v Froidefontaine [jeho rodná vesnice] při práci s dřevem a kamenem?

Ne, drahá matko. Mysli na to, že jsem na svém místě a budeš utěšena. Jestli je ti tvé vědomí nějakým způsobem výčitkou, prodej i ten poslední kabát vlasti. Ona je naším jediným vládcem a je to ona, kdo nás řídí a dává nám štěstí [...]

Tvůj syn, Joliclerc

Dennis SHERMAN a kol., Western Civilization. Sources, Images, and Interpretations, vol. II, since 1660, New York 1983, s. 87-88.