Spojené státy americké a politika "otevřených
dveří" v Číně
(Nóty státního sekretáře Johna Haye Anglii, Rusku, Francii, Německu, Itálii a
Japonsku)
...Ve vážné touze odstranit jakoukoli příčinu nespokojenosti a současně zajistit v Číně obchodu všech národů nepochybné výhody, které by vycházely z formálního uznání sfér zájmů ze strany různých velmocí, přičemž tyto sféry zájmu by se těšily úplné rovnosti jednání pro jejich obchod a plavbu, vláda Spojených států by byla potěšena, kdyby velectěná německá vláda dala formální ujištění a poskytla svou spolupráci při zabezpečení toho, tak jako je tomu v ujištěních jiných zainteresovaných mocností, že každá z nich v rámci své vlastní sféry jakéhokoliv vlivu:
1. nebude žádným způsobem zasahovat do věcí jakéhokoliv smluvního přístavu nebo jakéhokoliv přiděleného zájmu v rámci tzv. sféry vlivu nebo pronajímat teritoria, která může mít v Číně;
2. souhlasí, že současný čínský smluvní tarif se bude vztahovat na všechno zboží dopravované do všech přístavů, které jsou uvnitř "sféry zájmu" (ledaže by se jednalo o "svobodné přístavy"), nehledě na to, o jakou národnost se jedná a poplatky tohoto druhu zdanění budou vybírány čínskou vládou;
3. souhlasí, že nebudou vybírány vyšší přístavní poplatky u jiné národnosti, která používá jakýkoli přístav v takové "sféře", než budou vybírány od lodí vlastní národnosti; ani vyšší železniční poplatky na hranicích, kontrolovaných nebo působících uvnitř těchto "sfér" kvůli zboží patřícímu občanům nebo subjektům jiné národnosti, než by byly vybírány za podobné zboží, které by patřilo vlastní národnosti a jež by se přepravovalo na stejnou vzdálenost...
Třetí nóta, 3. 7. 1900
... Vzhledem k této kritické situaci v Číně je vhodné definovat vztah Spojených států do té míry, nakolik nám dnešní okolnosti dovolují. Dodržujeme politiku započatou námi v roce 1857, politiku, která je založena na míru s čínským národem, na podporování zákonného obchodu a ochrany životů a majetku našich občanů všemi prostředky, garantovanými exteritoriální smlouvou o právech a zákony jednotlivých zemí. Jestliže se něco stane našim občanům, navrhujeme osoby za to zodpovědné hnát k nejvyšší odpovědnosti. Situaci v Pekingu považujeme za faktické bezvládí, jehož důsledkem je to, že moc a zodpovědnost přechází na místní provinční úřady. Pokud tyto zjevně nepůsobí v tajné dohodě s povstalci a využívají své moci k ochraně cizích životů a majetku, budeme je považovat za reprezentanty čínského národa, s nímž nadále chceme setrvávat v míru a přátelství. Záměrem presidenta je, tak jako tomu bylo i předtím, jednat se souhlasem jiných mocností:
1. pokud jde o zahájení rozhovorů s Pekingem o záchraně amerických představitelů, misionářů či jiných amerických občanů, kteří jsou v nebezpečí;
2. v případě zajištění veškeré možné ochrany amerických životů a majetků v celé Číně;
3. jednat o chránění a zabezpečení všech legitimních amerických zájmů;
4. jednat ve snaze zabránit rozšiřování nepokojů do jiných oblastí imperia a opětovnému opakování podobných pohrom.
Je samozřejmě příliš brzy předpovídat prostředky, jakými zajistit výsledek posledně uvedené záležitosti; avšak politika Spojených států je založena na hledání východiska, které by Číně mohlo zajistit trvalé bezpečí a mír, zachování čínské teritoriální a administrativní jednoty a ochranu všech práv vůči spřáteleným mocnostem, která jsou garantována smlouvou a mezinárodním právem, a tím zabezpečit světu princip rovného a nestranného obchodu se všemi oblastmi čínského imperia.
Harold C. Syrett, American Historical Documents, New York 1967, s. 313-315. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.