Zpráva anglického zplnomocněnce lorda Dufferina o problémech spravování Egypta (6. 2. 1883)

     ... Poté, co jsem dodal Vašemu Lordstvu přehled provedených kroků k reorganizaci Egypta a  dalších pokrokových nebo plánovaných opatření, zbývá ještě, abych se zmínil, jak dalece můžeme  spoléhat na pokračující trvalou a hladkou působnost systému, který jsme vybudovali.Velká část toho, co jsme hodlali zařídit, bude v nutných případech jen pokusem a experimentem.Kdybych měl příkaz,  abych v Egyptě zařídil záležitosti podle vzoru indického vazalského státu, byla by vyhlídka úplně jiná. Velitelská ruka rezidentova by ochotně a rychle učinila všechno podle své vůle a v období pěti let  bychom povznesli na vysoký stupeň materiální blahobyt a rozkvět země prostřednictvím rozlohy její obdělávané plochy a s tím spojeného přírůstku jejích příjmů, stejně jako prostřednictvím částečného, ne-li úplného,odstranění roboty a otroctví, prostřednictvím vytváření právní péče a jiných ozdravných  reforem. Sami Egypťané by tyto výhody na úkor jejich vnitřní nezávislosti považovali právem za  draze koupené.Kromě toho se vláda Vašeho Veličenstva a veřejné mínění v Anglii vyslovilo proti takovému  rozhodnutí. I když je naším pevným úmyslem, že nás nemá nový pořádek zatěžovat, přímo ani nepřímo, odpovědností za trvalou správu země,  je naprosto nutné zabránit  tomu, aby se budova,  kterou jsme postavili, zřítila v okamžiku, kdy se odtáhne naše podpůrná ruka.Takové zhroucení by bylo signálem pro návrat chaosu do země a pro obnovení roztržky v Evropě.

     V současném okamžiku působíme v zájmu celého světa. Každý si přeje pokojný, prosperující a spokojený Egypt, který je schopen zaplatit své dluhy, který je schopen udržovat pořádek podél kanálu  a který nenabízí žádnou záminku pro vměšování zvenku kvůli neklidném stavu svých záležitostí. Francii a Turecku, stejně jako každé evropské mocnosti, musí právě tak mnoho jako nám záležet na tom, aby tohoto cíle bylo dosaženo; nemůžeme být také řevniví na prostředky, které zvolíme, abychom to zabezpečili. Už okolnost, že jsme tuto zemi vybavili reprezentativními institucemi, je důkazem naší nezištnosti.Nicméně musí mít nový správní systém čas, aby se upevnil, a především   musí mít osobnosti, které svou budoucnost vsadily na tento stav, jednotné záruky, aby byl trvalý.  Nebudou-li přesvědčeni o tom, že hodláme námi vybudovaný systém ochraňovat a pečovat o něj, je zbytečné očekávat, že by se bázliví politikové orientu činili závislými na jeho existenci.

     Samo o sobě to nebude dosti.Musíme se také postarat, aby úkoly, svěřené novému politickému aparátu, nepřesahovaly jeho nevyzkoušené síly.Stav země je příliš kritický, úkoly, které se bezprostředně vtírají do pozornosti jejích správců, jsou příliš závažné, než aby se s nimi laškovalo - to ať je v zájmu politické filozofie. Zřetězily se různé okolnosti, jež učinily vlastní situaci egyptského feláha krajně nejistou. Jeho vztahy k evropským věřitelům jsou nebezpečně napjaté. Zemědělství  země se rychle zhoršuje, protože půda je vyčerpána kvůli příliš častým žním a jiným příčinám. Robotní práce dávno nestačí k vyčištění kanálů. Následkem toho se poušť blíží k obdělávané zemi a když nebude rychle nalezen nějaký pomocný prostředek, budou finance země kompromitovány. S takovým nahromaděním těžkostí se domorodé státnické umění sotva bude moci vyrovnat, byť bylo  doplněno nově vytvořeným systémem, jestliže nebude nějaký čas podporováno našimi sympatiemi a  vedením. Za těchto okolností si dovoluji dát k úvaze, zda můžeme reorganizační dílo považovat za úplné nebo okolnostmi nám uloženou odpovědnost za dostatečně vyřízenou, dříve než uvidíme  Egypťany plně osvobozené od spletitostí, které jsem uvedl. Je-li toho jednou dosaženo, můžeme tomu s klidným svědomím dát sbohem a mohli bychom právem vyžadovat pochvalu Evropy za ukončenou  práci, kterou si každý přál dokončenou vidět, ale kromě nás ji nikdo nechtěl udělat. Ani potom však  nebude zajištěna trvalost díla našich rukou, nebude-li všemi zúčastněnými jasně pochopeno, že žádný rušivý vliv nesmí vstupovat mezi Egypt a Anglii, která jej nově stvořila.

Gottfried GUGGENBÜHL, Quellen zur Allegemeinen Geschichte der Neusesten Zeit, Zürich 1939, s. 269 – 271. In: Arnošt SKOUPÝ, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.