Spojenecká dohoda mezi Francií a Persií podepsaná ve Finkensteinu (4. 5. 1807)

Jeho Veličenstvo Císař francouzský, Král italský, a Jeho Veličenstvo Císař perský s přáním upevnění přátelských vztahů prostřednictvím spojenecké dohody jmenovali tyto zplnomocněné vyslance : Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, jmenuje Pana Huguese-Bernarda Mareta, svého Ministra a Státního Sekretáře, nositele řádu Čestné legie atd. a Jeho Veličenstvo Císař perský jmenuje svého Zvláštního Vyslance, nejurozenějšího a nejvznešenějšího Mirzu-Mehmeda Rizu Chána, Guvernéra města a provincie Casbin, prvního Vezíra Prince Mehmeda-Aly Mirzy. Tito uvedení se po výměně svých plných mocí dohodli na následujícím :

ČLÁNEK 1. Nechť ve vztazích mezi Jeho Veličenstvem Císařem Francouzů, Králem italským, a Jeho Veličenstvem Císařem perským panuje trvalý mír, přátelství a spojenectví.

ČLÁNEK 2. Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, zaručuje Císaři perskému celistvost jeho současné říše.

ČLÁNEK 3. Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, uznává Gruzii jakožto území legitimně náležející Císaři perskému.

ČLÁNEK 4. Zasadí se svými prostředky udělat vše proto, aby donutil Rusko k opuštění Gruzie a perského území a také se zasadí o uzavření mírové smlouvy. Toto opuštění bude stálým cílem jeho politiky a všech jeho požadavků.

ČLÁNEK 5. Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, nechť má u perského Dvora Velvyslance a legační Rady.

ČLÁNEK 6. Jeho Veličenstvo Císař perský si přeje zorganizovat svou pěchotu, své dělostřelectvo a své pevnosti podle evropských vzorů, Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, se tedy zasadí o to, aby mu dodal tolik polních děl a pušek s bajonety, o kolik ho Jeho Veličenstvo Císař perský požádá. Zaplacení těchto zbraní nechť se děje v cenových relacích v Evropě běžných.

ČLÁNEK 7. Jeho Veličenstvo Císař Francouzů, Král italský, se zasadí o to dodat Jeho Veličenstvu Císaři perskému důstojníky dělostřelectva, ženijního vojska a pěchoty v počtu, jaký bude shledán nutným Jeho Veličenstvem Císařem perským pro opevňování a pro organizování perského dělostřelectva a pěchoty podle evropských měřítek válečného umění.

ČLÁNEK 8. Jeho Veličenstvo Císař perský se ze své strany zasadí o přerušení veškerých styků politických a obchodních, bezprostředně vyhlásí této mocnosti válku a bez prodlení s ní vejde a bude jednat v nepřátelství. V důsledku toho k sobě zpět povolá z Bombaje Ministra perského, který tam byl vyslán. Konzulové, obchodníci z faktorií či jiní agenti anglické Společnosti, kteří pobývají v Persii a v přístavech Perského zálivu, musí svá sídla vzápětí opustit. Jeho Veličenstvo Císař perský nechť ve svých státech zadrží všechny anglické obchodníky a zakáže veškeré spojení s Anglií, ať už po souši či po moři. Každý Ministr, Vyslanec či Agent, který bude během války reprezentovat tuto mocnost, nechť je odmítnut.

ČLÁNEK 9. V každé jiné válce, ve které Anglie či Rusko se spojí proti Persii a Francii, Francie a Persie se rovněž spojí proti nim. Nechť jednají proti společnému nepříteli hned po oficiálním vyhlášení války jednou z ohrožených či napadených smluvních stran. Nechť je užito stejných prostředků vůči politickým a obchodním stykům, jaké byly zmíněny v předchozím odstavci.

ČLÁNEK 10. Jeho Veličenstvo Císař perský uplatní svůj veškerý vliv za účelem získání Afghánců a jiných lidí Kandaháru proto, aby se připojili k jeho armádám proti Anglii a poté, co se mu dostane souhlasu s průchodem přes jejich území, nechť se s armádou vydá na pochod do anglických držav v Indii.

ČLÁNEK 11. V případě, že se francouzská námořní eskadra vydá do Perského zálivu a do přístavů Jeho Veličenstva Císaře perského, nechť se jí dostane veškeré péče a veškeré pomoci, které jí bude třeba.

ČLÁNEK 12. Jestliže by bylo záměrem Jeho Veličenstva Císaře Francouzů vyslat po souši armádu za účelem útoku na pozice Angličanů v Indii, Jeho Veličenstvo Císař perský mu jakožto dobrý a věrný spojenec poskytne průchod přes své území. V případě, kdyby tato situace nastala, nechť je v předstihu mezi oběma Vládami sjednána zvláštní Dohoda, která vymezí trasu, kterou jednotky budou muset dodržet, prostředky na obživu a dopravu, kterými budou jednotky vybaveny, stejně tak i pomocné jednotky pověřené Jeho Veličenstvem Císařem perským k doprovázení expedice.

ČLÁNEK 13. Vše co bude poskytnuto, ať už námořním eskadrám či pozemním jednotkám, v duchu ustanovení předchozích dvou odstavců, bude poskytnuto zmíněným eskadrám a jednotkám za stejnou cenu a za stejných podmínek, jako by se jednalo o lidi místní, a bude to také zaplaceno.

ČLÁNEK 14. Ustanovení zmíněná výše ve článku 12 nejsou kromě Francie platná pro nikoho jiného. V důsledku toho nemohou být rozšířena pozdějšími úmluvami ani na Anglii, ani na Rusko.

ČLÁNEK 15. Nechť je sjednána, jakožto reciproční výhoda mezi dvěma mocnostmi, obchodní smlouva, která nechť je dohodnuta v Teheránu.

ČLÁNEK 16. Ratifikace této dohody nechť proběhnou v Teheránu ve lhůtě čtyř měsíců od data dnešního dne.

Sjednáno a podepsáno v Císařském ležení u Finkensteinu, 4. května 1807.

Hugues B. Maret (pečeť Velvyslance perského)

M. de Clercq (ed.), Recueil des traités de la France II. (1803-1815), Paris 1880, s. 201-203.