Frankfurtská mírová smlouva z 10. května 1871

Princ Othon von Bismarck - Schoenhausen, kancléř Císařství německého, hrabě Harry d´Arnim, zvláštní vyslanec a zplnomocněný ministr Jeho Veličenstva německého císaře u Sv. Stolice, jednající smluvně jménem J. V. císaře Německa na jedné straně, na druhé straně pan Jules Favre, ministr zahraničních věcí Francouzské republiky, pan Augustin Thomas Joseph Pouyer - Quertier, ministr financí Francouzské republiky, a pan Marc Thomas Eugine de Goulard, člen Národního shromáždění, jednající smluvně jménem francouzské republiky, se shodli v tom, aby předběžná smlouva o míru z 26. února tohoto roku byla změněna na definitivní mírovou smlouvu, a to s těmito úpravami:

Článek I. Vzdálenost města Belfort od hraniční čáry tak, jak byla zaznačena na mapě připojené k dokumentu ratifikovanému při předběžných mírových jednáních z 26. února, je třeba považovat za vzdálenost označující rozlohu území, které v souladu s příslušnou klauzulí prvního článku předběžných mírových jednání musí zůstat Francii spolu s městem Belfort a jeho opevněními.

Německá vláda je ochotna rozšířit toto území tak, aby obsáhlo kantony Belfort, Delle a Giromagny, a také západní část kantonu Fontaine, na západ od čáry vedoucí od bodu, kde kanál z Rýna do Rhôny opouští kanton Delle, na jih od Motreux - Chateau až k severní hranici kantonu, mezi Bourg a Félon, kde by tato čára dosáhla východní hranice kantonu Giromagny.

Německá vláda postoupí výše uvedená území jen za podmínky, že Francouzská republika bude souhlasit s úpravou hranice podél západních hranic kantonů Cattenom a Thionville, které ponechají Německu území na východ od čáry jdoucí od hranice s Luxemburskem mezi Hussigny a Redingen a ponechávají Francii vesnice Thil a Villerupt, a dále pokračující mezi Erronville a Aumetz, mezi Beuvillers a Boulange, mezi Trieux a Lommeringen a spojující se s bývalou hraniční čárou mezi Avril a Moyeuvre.

Mezinárodní komise, o níž se zmiňuje článek 1. předběžných dohod, se odebere do terénu bezprostředně po výměně ratifikačních listin této smlouvy, aby provedla práce, které jí příslušejí, a aby vytýčila novou hranici v souladu s předcházejícími dispozicemi.

Článek II. Původní francouzští občané na postoupených územích, kteří jsou sem domovsky příslušní a kteří si zamýšlejí ponechat francouzské občanství, budou až do 1. října 1872, a to prostřednictvím předběžného prohlášení učiněného před kompetentním úřadem, požívat možnosti přemístit své bydliště do Francie a tam se usadit, aniž by toto právo bylo narušeno zákony o vojenské službě, přičemž v takovém případě postavení francouzského občana jim zůstane zachováno.

Mohou si také svobodně ponechat své nemovitosti umístěné na území připojeném k Německu.

Žádný obyvatel postoupených území nebude moci být pronásledován, znepokojován nebo vyšetřován ve věci své osoby nebo svého majetku v důsledku politických nebo vojenských aktů po dobu války.

Článek III. Francouzská vláda předá německé vládě archívy, dokumenty a seznamy týkající se civilní, vojenské a soudní správy na postoupených územích. Jestliže některé z těchto dokumentů byly přemístěny, je třeba, aby francouzská vláda je na žádost německé vlády vrátila.

Článek IV. Francouzská vláda předá vládě Německého císařství ve lhůtě šesti měsíců od výměny ratifikačních listin této smlouvy:

1. Úhrnnou sumu uloženou departementy, komunami a veřejnými zařízeními na postoupených územích.

2. Úhrnnou sumu prémií za vstup do vojska a za zastupování, které přísluší vojákům a námořníkům pocházejícím z postoupených území a kteří zvolí německou národnost

3. Úhrnnou výši záruk státních účtů.

4. Úhrnnou výši částek zaplacených za soudní depozita následkem opatření přijatých úřady správními nebo soudními na postoupených územích.

Článek V. Oba národy budou požívat stejné úpravy, pokud jde o plavbu na Moselle, kanálu z Rýna do Marny, kanálu z Rhôny do Rýna, kanálu na Sáře a na splavných vodách vedoucích k vodním cestám. Právo na plavení bude zachováno.

Článek VI. Vysoké smluvní strany jsou toho mínění, že diecésní okrsky na územích postoupených Německému císařství musí odpovídat nové hranici vymezené článkem I. a dohodnou se, po ratifikaci této smlouvy, bez prodlení na opatřeních, která je k tomu třeba společně učinit.

Společenství náležející buď k protestantské církvi, nebo k augsburgskému vyznání, a která byla vytvořena na územích postoupených Francií, přestanou se hlásit k církevní autoritě francouzské.

Církevní společenství náležející k augsburgskému vyznání, vytvořené na francouzských územích, přestanou se hlásit k nejvyšší konsistoři a správci sídlícímu ve Strasbourgu.

Židovská společenství na územích nacházejících se na východ od nové hranice, přestanou podléhat ústřední židovské konsistoři sídlící v Paříži.

Článek VII. Zaplacení pěti set milionů bude provedeno po třiceti dnech od obnovení působení francouzské vlády v Paříži. Jedna miliarda bude zaplacena v průběhu tohoto roku a půl miliardy k 1. květnu roku tisícího osmistého sedmdesátého druhého.Tři poslední miliardy zůstanou k zaplacení ke 2. březnu tisíc osm set sedmdesát čtyři, tak jak bylo stanoveno předběžnou mírovou smlouvou. Od 2. března tohoto roku budou úroky z těchto tří miliard franků placeny 3. března každého roku ve výši pěti procent za rok.

Veškerá částka předem zaplacená z těchto tří miliard franků přestane nést úroky počínaje datem zaplacení. Veškeré platby mohou být vykonány pouze v hlavních obchodních městech Německa a budou uskutečněny ve zlatě nebo stříbře, v anglických bankovkách, v pruských bankovkách, v bankovkách Nizozemí, v bankovkách Belgie, ve směnkách nebo cenných papírech směnitelných za hotové peníze. Německá vláda stanovila hodnotu pruského tolaru ve Francii na tři franky sedmdesát pět centimů, francouzská vláda akceptuje konverzi platidel obou zemí podle výše uvedeného kursu.

Francouzská vláda bude informovat německou vládu tři měsíce předem o veškerém placení, které zamýšlí provést u pokladen Německého císařství.

Po zaplacení první půlmiliardy a po ratifikaci definitivní mírové smlouvy, departementy Somme, Dolní Seina a Eure budou evakuovány pokud budou ještě obsazeny německými vojsky. Evakuace departementů Oise, Seine a Oise, Seine a Marne a též Seine, stejně tak jako evakuace pevností Paříže, budou provedeny ihned, jakmile německá vláda usoudí, že byl obnoven pořádek, jak ve Francii, tak i v Paříži, dostačující pro zajištění závazků uzavřených ze strany Francie.

V každém případě bude tato evakuace provedena při zaplacení třetí půlmiliardy.

Německá vojska v zájmu své bezpečnosti budou rozmístěna v neutrální zóně rozkládající se mezi demarkační čárou německou a obvodem Paříže na pravém břehu Seiny.

Ustanovení smlouvy ze 26. února, týkající se obsazení francouzských území po zaplacení dvou miliard, zůstanou v platnosti.

Žádný odpočet, který by francouzská vláda byla v právu učinit, nemůže být vykonán ze zaplacení pěti set prvních milionů.

[...]

Die Große Politik der Europäischen Kabinette 1871-1914, Bd. I, Berlin 1922, s. 38-41. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.