Benjamin Franklin: Souhlasím s Ústavou se všemi jejími nedostatky (17. 9. 1787)

Uznávám, že si nemyslím, že je tato Ústava zcela vyhovující; ale nejsem si jist, že se vůbec musím domnívat, že vyhovující je. Neboť žiji již tak dlouho, abych poznal, v kolika případech jsem byl nucen, ať již lepším poznáním nebo tím, že jsem si věci lépe rozvážil, změnit své názory, které se týkaly důležitých záležitostí, které jsem považoval za správné, ale poznal, že je tomu naopak. Je to proto, že čím více stárnu, tím více jsem nucen zbystřit a pochybovat o svém úsudku o ostatních. Většina mužů se ovšem, stejně tak jako většina náboženství považuje za ty, kdo mají vždy pravdu, a ti, kdo se od nich odlišují, jsou podle nich na omylu. Protestant Steele ve svém věnování vysvětluje papeži, že jediný rozdíl mezi jejich dvěma církvemi je v jejich přesvědčení o pravdivosti jejich učení. A to, že Římskokatolická církev je neomylná a Anglikánská církev se nikdy nemýlí. A ačkoli se mnoho lidí domnívá, že jsou neomylní stejně tak jako jejich církev, jen málo z nich to vyjádřilo tak přesně jako jedna Francouzka, která při hádce se svou sestrou řekla: „Ještě jsem nepoznala nikoho jiného kromě sebe, kdo by byl vždy v právu“.

Při pocitech, jako jsou tyto, souhlasím s Ústavou se všemi jejími nedostatky – pokud takové jsou –, protože považuji centralizovanou vládu za nezbytnost. A neexistuje lepší forma vlády, než ta, která je dobře řízena a spravována, a tím se stává požehnáním pro národ. Věřím, že tato vláda bude dobře řízena po řadu let. Ale také vím, že může skončit u despotismu stejně tak jako mnohé předešlé formy vlády před ní, kdy se lidé stali tak zkaženými, že bylo potřeba despotické vlády. Pochybuji, že by jiné shromáždění než to, které se sešlo v tomto případě, bylo schopno vytvořit lepší Ústavu. Vždy, když svoláte větší množství mužů, abyste těžili z jejich společné moudrosti, shromáždíte spolu s nimi také jejich předsudky, hněv, mylné úsudky, jejich vlastní zájmy a také jejich sobecké názory. A od takovéhoto shromáždění je očekáváno dokonalé usnesení?

Proto mě také naplňuje úžasem, že se tato metoda přibližuje dokonalosti. A domnívám se, že v údivu budou také naši nepřátelé, kteří s jistotou čekají, že uslyší, že toto shromáždění je zmatené stejně tak jako stavitelé babylonské věže a že jsou naše státy odtržené a odloučené a v budoucnu se setkají jen proto, aby se střetly v boji. Souhlasím s touto Ústavou, protože neočekávám jinou lepší, ale nejsem si jist, že je to ta nejlepší. Mé názory o jejích nedostatcích jsem veřejnosti sdělil. A nikdy jsem se mimo naši zemi slovem o nich nezmínil. Mezi těmito zdmi vznikly a zde také musí zaniknout. Kdyby kdokoli z nás chtěl, proti ústavodárcům, předložit námitky proti této Ústavě a pokoušel se získat příznivce k jejich podpoře, měli bychom tomu zabránit, protože by tak došlo ke ztrátě prospěšných následků a výhod, které nám tímto na rozdíl od ostatních národů náležejí. A došlo by ke ztrátě naší přirozené a zjevné jednomyslnosti. Síla a účinnost vlády, která zajišťuje a zabezpečuje lidem štěstí, závisí na názoru, na veřejném mínění o dobrotě a laskavosti této vlády, stejně tak jako na moudrosti, bezúhonnosti a jednotnosti jejich členů. A tak doufám, kvůli nám všem i kvůli našim potomkům, že se zachováme srdečně a jednomyslně a podpoříme a prosadíme tuto Ústavu, kam až náš vliv dosáhne, a obrátíme naše budoucí myšlenky a úsilí k tomu, aby byla dodržována.

Závěrem si nemohu pomoci a nevyjádřit přání, aby každý člen shromáždění, který by snad stále měl připomínky k této Ústavě, při této příležitosti společně se mnou zapochyboval o své neomylnosti a vyjádřil naši jednomyslnost svým podpisem pod touto listinou.

Uzavřené zasedání Ústavodárného shromáždění konané v Independence Hall ve Philadelphii bylo vskutku jedinečnou událostí dějin Ameriky, která završila její revoluci. Pod vedením prezidenta George Washingtona navrhlo úspěšně padesát pět delegátů trvalou strukturu vlády federace amerických států. Ve svých osmdesáti jedna letech, což byl dvojnásobek stáří poloviny delegátů, se Benjamin Franklin (1706-1790) účastnil pravidelně všech debat. Byl sice příliš starý a slabý na to, aby do diskuzí zasahoval nějak výrazněji, ale jeho hlavním úkolem a podílem na úspěchu byla jeho rčení, žerty a příběhy, kterými udržoval delegáty v dobré náladě. Po více než třech měsících byla Ústava 15. září jednomyslně schválena. O dva dny později se shromáždění opět sešlo, aby přijalo a podepsalo oficiální verzi psanou na pergamenu. Tato velkolepá událost byla zahájena Franklinovým posledním veřejným projevem, který byl přečten Jamesem Wilsonem, právníkem doprovázejícím delegaci Pennsylvanie. Z této řeči nebylo rozhodně cítit zklamání. Podle Franklina to byla nejlepší verze Ústavy, na které se delegáti mohli dohodnout a v tomto duchu ji hodlal také přijmout.

Brian MacARTHUR (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, Viking, London 1995, s. 100-102.

http://www.militaria.cz/index.php?ac=clanek&idcl=267&idkat=1&uin=df2bc68b27db