François Furet: O konceptu buržoazní revoluce

Uvedená racionalizace ještě neexistuje v Marxových dílech, která neobsahují systematickou interpretaci Francouzské revoluce; je produktem zmateného setkání bolševismu s jakobinismem, který se živí z lineární koncepce lidského pokroku, vyznačeného oněmi dvěma následnými „osvobozeními“, zasunutými do sebe jako ruské matrjošky. V „marxistické“ vulgátě Francouzské revoluce jsou vedle sebe nenapravitelně zmateně položeny staré myšlenky příchodu nové doby, konstitutivní myšlenky samotné Revoluce a rozšíření historického pole; to je pro marxismus typické. Marxismus skutečně – nebo řekněme, že ten marxismus, který proniká do historie revoluce spolu s Jaurèsem – přemisťuje těžiště závažnosti problému Revoluce k ekonomičnu a sociálnu. Snaží se zakořenit v pokroku kapitalismu pozvolný společenský vzrůst třetího stavu, drahého historii období restaurace a dosazujícího apoteózy v roce 1789. Takto rozšířil současně na ekonomický život a na celé sociálno mýtus revolučního řezu: předtím byl feudalismus, potom nastal kapitalismus. Předtím byla šlechta, potom buržoazie. Protože však tyto teze nejsou ani dokazatelné, ani ostatně pravděpodobné a protože tak jako tak rozbíjejí kanonický chronologický rámec, marxismus se omezil na to, aby vedle sebe položil analýzu příčin, zaměřenou ekonomicky a sociálně, a vyprávění o událostech, napsané politicky a ideologicky.

Nuže – „koncept“, který dnes ovládá revoluční historiografii, totiž koncept „buržoazní revoluce“, se mi jeví v tom, jak je přijímán, ani ne tak jako koncept, nýbrž jako maska, pod níž se skrývají ony dva předpoklady nutnosti události a přeryvu času: „koncept“ nebo maska prozřetelnosti, která smiřuje všechny roviny historické skutečnosti a všechny aspekty Francouzské revoluce. Skutečně, události 1789-1794 by měly být nadány schopností porodit současně na ekonomické rovině kapitalismus, v sociálním a politickém řádu převahu buržoazie a k tomu ideologické hodnoty, o nichž se předpokládá, že jsou s tímto řádem spojeny. Na druhé straně odkazují k fundamentální úloze buržoazie jako třídy v odvíjení Revoluce. A tak – nejasná představa o „buržoazní revoluci“ označuje jak určitý historický obsah, tak historického činitele, kteří se společně rozvíjejí v nevyhnutelné explozi oněch několika let konce 18. století. Tato představa poskytuje „dílu“, jež je chápáno jako nevyhnutelné, perfektně přizpůsobeného činitele. „Sociální“ interpretace Francouzské revoluce korunuje metafysiku podstaty a osudovosti – tím, že systematizuje radikální řez mezi dříve a potom.

François FURET, Promýšlet Francouzskou revoluci; Brno 1994, s. 21, 27.