Gándhí: Hind svarádž (1909)

Co je svarádž ?

Čtenář: Dozvěděl jsem se od vás, co vykonal Kongres pro sjednocení Indie, jak rozdělení Bengálska vyvolalo procitnutí národa a jak se nespokojenost a neklid rozšířily po celé zemi. Rád bych znal váš názor na svarádž. Obávám se, že se na jejím výkladu neshodneme.

Redaktor: Ano, je dost dobře možné, že tomu slovu nepřipisujeme stejný význam. Vy, já i všichni Indové ustavení svarádže netrpělivě očekáváme, ale přitom nemáme jasno v tom, jak by vlastně měla vypadat. Z mnohých úst se ozývá volání po vyhnání Angličanů z Indie, ale ti, kdož jimi promlouvají, nedokáží jasně vysvětlit, proč by to mělo být zapotřebí. Musím vám položit jednu otázku. Myslíte si, že je nutné vyhnat Angličany, pokud budou respektovat naše požadavky?

Čtenář: Já bych je požádal pouze o jediné: „Opusťte prosím naši zemi.“ Pokud by mi na to kývli, a přitom nadále zůstali v Indii, asi bych neměl nic namítat. Měli bychom to potom chápat tak, že v jejich jazyce slovo „odejít“ znamená „zůstat“.

Redaktor: Předpokládejme, že Angličané skutečně odejdou. Co byste dělal potom?

Čtenář: To vám v tuto chvíli nepovím. Situace bude do značné míry záviset na způsobu, jakým jejich odchod proběhne. Pokud by opravdu odešli, myslím, že bychom si ponechali jejich ústavu a udrželi v chodu vládu. Kdyby skutečně opustili Indii na naši žádost. Pro všechny případy bychom měli mít po ruce připravenou armádu a tak dále. Pak bychom neměli mít s vládou žádné potíže.

Redaktor: To si možná myslíte vy. Já jsem jiného názoru, ale o tom teď diskutovat nechci. Dlužím vám odpověď na vaši otázku a odpovím sám několika otázkami. Proč chcete vyhnat Angličany? 

Čtenář: Protože Indii svou vládou poškodili. Rok za rokem nás odírají o peníze. Nejdůležitější posty si vyhrazují pro sebe. Udržují nás v otroctví. Chovají se k nám povýšeně a přezíravě.

Redaktor: Kdyby nás neokrádali o peníze, začali se k nám chovat slušně a uvolnili nám odpovědná místa, považoval byste jejich přítomnost stále za škodlivou?

Čtenář: Tahle otázka nemá smysl. Je to, jako byste se mě ptal, zda mám něco proti přátelství s tygrem za předpokladu, že změní svoji povahu. Takové dohady jsou jen ztrátou času. Až se změní tygr, možná se změní i Angličané. To se však nestane a věřit v něco takového jde proti veškeré lidské zkušenosti.

Redaktor: Předpokládejme, že se nám podaří ustavit vlastní vládu, podobně jako je tomu v Kanadě a Jižní Africe. Bude to stačit?

Čtenář: I tahle otázka je zbytečná. Podaří se nám to, až budeme mít tytéž pravomoci – potom vyvěsíme vlastní vlajku. Indie musí být jako Japonsko. Potřebujeme vlastní loďstvo, vlastní armádu a vlastní lesk. Teprve potom získá Indie světový věhlas.

Redaktor: Vykreslil jste ten obrázek skvěle. To, co si představujete, je ve skutečnosti anglická vláda bez Angličanů. Chcete tygří povahu bez tygra. Vy byste Indii poangličtil. Pak by se neměla jmenovat Hindustán, ale Anglistán. To tedy skutečně není svarádž, jakou si představuji já.

Čtenář: Popsal jsem vám, jak si myslím, že by měla svarádž vypadat. Pokud nám má být získané vzdělání k užitku, pokud platí, že práce Spencera, Milla a dalších mají nějakou hodnotu a že anglický parlament je skutečnou matkou všech parlamentů, pak si rozhodně myslím, že bychom měli Angličany napodobit. Stejně jako si oni nenechají mluvit do řízení své vlastní země, tak bychom ani my neměli dovolit jim, ani nikomu dalšímu, aby do toho mluvili nám. To, co Angličané dokázali ve své vlastní zemi nemá ve světě obdoby. Proto by bylo dobré jejich instituce převzít. Co na to říkáte?

Redaktor: Buďte trpělivý. Co si myslím já, postupně vyplyne z debaty. Pochopit skutečnou podstatu svarádže je pro mne právě tak obtížné, jako to vám připadá snadné. Prozatím se chci pokusit dokázat vám, že to, co nazýváte svarádž, ve skutečnosti svarádž není.

Jak se může Indie osvobodit?

Čtenář: Vaše názory na civilizaci jsou pozoruhodné. Budu o tom muset popřemýšlet. Nedá se to strávit všechno najednou. Co byste tedy pro osvobození Indie navrhoval udělat vy?

[…]

Redaktor: Indická civilizace je bezesporu tou nejlepší, ale musíme si uvědomit, že všechny civilizace musely projít určitou zkouškou. Pouze vytrvalá civilizace takovou zkoušku přežije. Tu indickou ohrozily nedostatky jejích synů. Její síla spočívá ve schopnosti přestát šok, jenž navíc nezasáhl Indii celou. Otroky se stali pouze ti, které ovlivnil Západ. Měříme vesmír svým vlastním ubohým metrem. Otrok se domnívá, že celý vesmír je v zajetí. Sami se nacházíme v bídném stavu, a tak si myslíme, že je na tom zbytek Indie stejně. Ve skutečnosti to není pravda, ale my svůj stav připisujeme celé zemi. Uvědomíme-li si to, pochopíme, že Indie bude svobodná v okamžiku, kdy sami dosáhneme svobody. Tato myšlenka vlastně obsahuje definici svarádže. Svarádž spočívá v nalezení schopnosti sám si vládnout. Leží tedy v našich rukou. Nepředstavujte si svarádž jako splněný sen, v němž je možno se zastavit a složit ruce do klína. Jakmile člověk jednou sám dosáhne svarádže v podobě, kterou se zde pokouším vykreslit, musí se až do konce života usilovně snažit přesvědčit ostatní, aby dospěli k témuž. Svarádž musí každý nejprve poznat sám v sobě. Tonoucí nikdy nikoho nezachrání. Dokud sami žijeme v otroctví, nemůžeme uvažovat o osvobození druhých. Proto není třeba vyhánět ze země Angličany. Pokud přijmou náš způsob života, uvítáme je. Pokud se ovšem budou chtít držet své civilizace, není tu pro ně místo. Je na nás, abychom takového stavu dosáhli.

Kniha, napsaná v roce 1909, je koncipovaná jako rozhovor mistra a učedníka, v jehož průběhu mistr vyvrací veškeré učedníkovy pochybnosti, což je styl, který se opakovaně objevuje v Upanišadách, nábožensko-filozofických spisech z 1. tisíciletí př. Kr., a zejména pak v o něco mladší Bhagavadgítě, kterou měl Gándhí vždy po ruce.

Móhandás Karamčand GÁNDHÍ, Hind svarádž neboli indická samospráva, Brno 2003 (z anglického originálu Hind Swaraj or Indian Home Rule, Navajivan 1938, přeložil Jiří Zavadil), s. 27-28 a 57-58.