William Gladstone: Požehnaný závěr blahobytu a spravedlnosti, svobody a míru ( 5. 12. 1879)

Nuže, pánové, jaký je tedy celkový závěr této kritiky, kterou se zabývám od té doby co jsem přišel do Skotska; nemám žádnou moc ji dostatečně vést, cítím to víc než kdokoli jiný, ale ještě doufám, že jsem ji nedokončil bez vysvětlení a objasnění alespoň některých skutečností, které má znát národ? Jaký je ten celkový závěr? Podívejme se na to společně. Použiji k tomu nejméně slov. Máme v nepořádku finanční prostředky; zákonodárství máme nesnesitelně zaostalé, naše čest je zpochybněna nedodržováním mezinárodního práva; veřejnost je popuzena zničením důvěry; vztahy s Ruskem se zhoršily, a to se navíc se odcizuje, Turecko je spřátelená země, jak říkáme, ale narušovaná a potápějící se každý den; Evropa je neklidná a nevyrovnaná – Evropa, která  po uzavření pařížské smlouvy - v každém případě až do nastolení Východní otázky - odpočívala po dobu asi dvaceti let, taktak že nezaschl inkoust na berlínské smlouvě, se znepokojuje fámami a obavami, takže 10. listopadu nám bylo řečeno, že ministerský předseda si myslel, že by mohl být zachován mír, ale předešlého 9. listopadu – a to, 4 měsíce po uzavření smlouvy – to bylo více než nejisté. V Africe máte před sebou vzpomínku na krveprolití, vojenskou katastrofu, záznam o vraždě 10 000 Zulů – takový je výčet biskupa Colensa – vraždě, která nebyla vykonána pro jiný zločin než pro jejich pokus bránit své srdce a domovy, své manželky a rodiny nahými těly před vaším dělostřelectvem. Máte před sebou vpád svobodných lidí do Transvaalu; a máte, obávám se v jednom nebo dalším čtvrtletí - nebudu zacházet do detailů, které by mohly poškodit veřejný zájem – vyhlídky dalších nepokojů a prolévání krve. Máte zničený Afganistan, máte nevyspělou Indii, ale odkázanou na vládu, vystavenou těžkým a nespravedlivým břemenům, vystavenou tomu, co může být správně označeno jako - v porovnání s umírněnou vládou v předchozích letech - systému útlaku. A s tím vším co máte doma: záležitosti jako nedodržování zákonů, porušování práv parlamentu, nebudu nyní podrobně popisovat. Pánové, během této ničivé činnosti – protože tak to musím nazývat – toto utrpení a krveprolití, které jsme buď způsobili nebo jsme se na něm do značné míry podíleli, ani v jednom případě nevedlo k uzavření berlínské smlouvy, a vedlo k válce v Afganistanu – ani v jednom případě jsme neudělali nic, ani jsme účinně nepromluvili v zájmu svobody. Takový je závěr, pánové, smutný výčet. Nazývat tuto politiku konzervativní je podle mého názoru čistý výsměch a zneužívání termínů. Cokoli může být jejím motivem, výsledkem je neloajální, ve své podstatě zcela protistátní činnost. Neexistuje žádný demokrat, žádný agitátor, žádný předkladatel doktrín proti nájmu, ať už může napáchat jakoukoli škodu, který by se mohl porovnávat s těmi, kdo mají moc, kteří takto překrucují, a tím degradují zásady volné vlády v Britské říši. Pánové, přeji si skončit tam, kde jsem začal. Je toto způsob, nebo není to způsob, jakým si svobodný národ, obývající tyto ostrovy, přeje být ovládán? Schválí lidé, ať dnes nebo od dneška za pár měsíců, tyto skutky, které se staly, a převezmou na sebe tu obrovskou zodpovědnost? Celý skromný cíl, pánové, mého jednání je objasněn, pokud bylo v mých silách, tato velká otázka byla podrobně objasněna. Pokud já nemohu rozhodnout tuto záležitost – a samozřejmě nemám žádnou pravomoc ji rozhodnout – přeji si alespoň, aby se snažili objasnit to ti, kteří mohou.

Možná budu schopen odnést si domů alespoň útěchu, že jsem nešetřil žádné námahy, abych označil ten bod, ve kterém se cesty rozdělují – jedna cesta, která vede k utrpení, ostudě a hanbě, ta druhá, která pomalu ale jistě vede ke svobodě a šlechetným lidem směrem k požehnanému závěru blahobytu a spravedlnosti, svobody a míru.

Ráno se Gladstone obrátil na studenty Glasgow univerzity jako lord rektor. Poté odpoledne promluvil k šesti tisícům studentů v aule univerzity St. Andrew. Tisíce jich muselo být odmítnuto.

Brian MacArthur (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, London 1995, s. 328-329.