Karl Wilhelm Siemens: Velký inženýr

Nejdřív budu vzpomínat na bratra Wilhelma, kterého nám tak předčasně vzala smrt. Jeden renomovaný anglický spisovatel, jmenovitě M. Pole, už jasně naznačil, jak svou prací dokázal získat přední pozici v cizí zemi, kam přišel s omezenými finančními prostředky, bez známostí a bez doporučení. Mnoho cizinců, a mezi nimi Němci, v Anglii uspěli, ale nejčastěji ne tak zcela a spíše díky ojedinělému náhodnému zásahu Štěstěny, když např. dosáhli nějakého objevu, velice důležitého pro ekonomiku. Wilhelm uspěl lépe; získal uznání veřejnosti, která ho už za jeho života a ještě více po smrti, oslavovala jako jednoho z těch, jemuž země vděčí za svůj technický pokrok, kterého bylo dosaženo na základě rozvoje a aplikace vědeckých poznatků. Pravidelně se účastnil aktivit vědeckých společností, které v Anglii velice úspěšně doplnily první mezery v poznatcích o technologiích a tak Wilhelm přispěl rozhodujícím způsobem k tomu, že anglické techniky dosáhly na úroveň dokonalejší vědy. A všechna čest Anglii za to, že uznala bez předsudků jeho zásluhy, byť se jednalo o cizince. Po celou dobu své pracovní aktivity Wilhelma neustále podporovali bratři, se kterými byl v úzkých vztazích, a jeho manželka šarmantní Miss Gordon, pocházející z významné skotské rodiny, jež mu pomohla proniknout do dobré anglické společnosti.

Wilhelm zemřel 19. listopadu 1883 ve věku 60 let na nemoc srdce, která se pomalu rozvíjela a ze které si nic nedělal. Smrt ho překvapila na vrcholu tvůrčích sil. Dostalo se mu už všech poct, jakých mohl v Anglii jako vědec a technik dosáhnout. Několikrát byl prezidentem předních vědeckých a technických společností a také prvním prezidentem společnosti, kterou sám založil – Society of Telegraph Engineers and Electricians. Tyto společnosti mu udělily nejvýznamnější ceny; od univerzit v Cambridgi a Oxfordu dostal titul „doctor honoris causa“ a anglická královna mu udělila titul rytíře se jménem Sir William Siemens. Jeho smrt byla v Anglii pociťována jako národní smutek a v takovém smyslu se o ní vyjadřovaly všechny deníky. Pohřeb s velkou pompou se konal ve Westminsterském opatství.

Werner von Siemens, Lebenserinnerungen, Berlin 1901, s. 289-290. In: Jean-Louis ROBERT (pod vedením), Le XIXe siècle. Histoire Contemporaine, Bréal 1995, s. 37.