Uchimura Kanzo (1861-1930): Japonsko a křesťanství

Japonsko dnes čelí velkému problému. Nepramení z nedostatku bohatství nebo z nedostatku odborného vzdělání. Není to v rozvráceném stavu našeho zákonodárství, ani v zaostalosti našeho zemědělství, obchodu nebo průmyslu. Problém je mnohem hlubší a podstatnější. Právě kvůli tomuto problému naše společnost vykazuje takový podivný stav věcí. Většina Japonců se tento problém nepokouší prozkoumat do hloubky, ale místo toho naříká nad nedostatkem kapitálu, truchlí nad úpadkem morálky, a projevuje hněv nad mravní zkažeností a korupcí politiků a pedagogů. To vše je důvodem k lítosti.

Jaký je ten velký problém, ne, ten největší problém, který dnes stojí před Japonskem? Mohu mluvit otevřeně? Faktem je, že Japonci převzali civilizaci založenou na křesťanství bez přijetí křesťanství. Toto je podstatou všech našich dnešních problémů. Právě kvůli této anomálii existuje mnoho problémů, těžko je vypočítávat, které nás dnes obtěžují.

Křesťanská civilizace je civilizace, která má svůj původ v křesťanství. […] Jinými slovy, nikdo nemůže porozumět této civilizaci bez studia křesťanství. Japonci převzali křesťanskou civilizaci, ale odmítli přijmout křesťanství, které je jejím základem, původem a duchem a životodárcem této civilizace. Je to skoro jako by muž, který obdrží dar od jiného muže a nepoděkuje mu za ten dar, protože si nepřeje zjistit totožnost dárce. Japonci sebe staví do neetické a nevděčné pozice. Není divu, že se nyní nacházejí v problémech, které neznají žádné meze.

Uvedu dva nebo tři příklady. Mnoho Japonců cítí, že současné umění a věda nejsou produktem křesťanství, ale vyvinuly se navzdory odporu ke křesťanství. Je to logicky podporováno těmi, kteří nerozumějí západní historii. Nebudu mluvit o skutečnosti, že mnozí vědci byli také zbožní křesťané.

Uchimura Kanzo (1861-1930) byl synem samuraje a po mučivém období zážitku konverze přenesl svůj divoký duch samuraje na  zasvěcení své nově naleznuté víry. Křesťanství ho přitahovalo pro čistotu víry a mravní nauku. Nicméně poté, co byl svědkem křesťanství v praxi se všemi jeho nedostatky, se snažil navrátit k prvotnímu křesťanství. To našel po nařčení ze sektářských praktik. Zdálo se mu, že cizí misionáři chybovali v tom, že trvali na přijetí svých církevních doktrín, které byly protikladem konceptu „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. A tak toto hnutí převzalo charakteristické rysy očištění víry i zřízení zcela nového japonského křesťanství. Anomálií, která existovala v Japonsku, byla podle Uchimura její neschopnost přijmout křesťanství, ve kterém měla západní civilizace hluboké kořeny. Pro něj bylo nemožné zachovat východní náboženství jako základ civilizace člověka a zároveň přijmout západní civilizaci povrchním způsobem. V zájmu dvou J, tzn. Ježíše a Japonska, žádal své krajany, aby přijali křesťanství.

David John Lu (ed.), Japan. A Documentary History. Vol. II, New York 1997, s. 361.