Swami Vivekananda: Jogická filozofie

Učitelé v jogické vědě hlásají proto, že náboženství jest nejen založeno na zkušenostech starých, ale nýbrž také, že nikdo nemůže býti vpravdě zbožným, pokud nemá těchže postřehů. Joga jest vědou, jež učí, jak těchto postřehů docíliti. Jest zbytečno mluviti o náboženství, dokud jsme je nepocítili. Proč je tolik rozruchu a bojů a hádek ve jménu božím? Věru, že bylo prolito více krve ve jménu božím než z jakékoliv jiné příčiny. A sice jenom proto, že lidé nikdy nesestoupí k základnímu pramenu a že se spokojují souhlasiti duševně se zvyky svých předků a chtějí, aby jiní činili totéž.

Jakým právem říká někdo, že má duši, když ji necítí nebo jakým právem říká, že jest Bůh, když ho neviděl? Je-li Bůh, musíme Ho viděti, je-li duše, musíme ji postřehovati, - jinak jest lépe nevěřiti. Jest lépe být vysloveným neznabohem než pokrytcem. Na jedné straně jest moderní ideou u lidí „učených“, že náboženství a metafysika a veškeré pátrání po nejvyšší bytosti je marné. Na druhé straně se zdá, že lidé zpola vzdělaní se domnívají, že tyto věci nemají skutečné základny, a že jejich jedinou cennou stránkou je okolnost, že v nich je mocná hybná síla k dobrým činům ve světě. Jestliže věří lidé v Boha, mohou se státi dobrými a mravnými a mohou tedy býti dobrými občany. Nemůžeme jich kárati za tyto představy, když vidíme, že veškeré učení, kterého se těmto lidem dostalo, skládá se prostě z víry ve věčný žvást slov, za nimiž není nic podstatného. Jest od nich požadováno, aby žili z pouhých slov – zdali toho dovedou? Kdyby toho dovedli, nevážil bych si lidské přirozenosti ani trochu. Člověk potřebuje pravdu, jest nutno, aby zakusil pravdy sám, aby ji pochopil, poznal, aby ji pocítil v centru svého srdce, a jedině pak, jak prohlašují Védy, zmizejí veškeré pochybnosti, všechna temnota bude rozehnána a všechno zkřivené bude narovnáno. „Děti nesmrtelnosti, i vy, kteří žijete v nejvyšší sféře, vězte, že cesta je nalezena. Jest jedna cesta ze všech těchto temnot, a ta vede k postřehu Toho, jenž jest nad všemi temnotami a jiné cesty není.“

Věda radža jogy slibuje, že předkládá lidstvu praktickou a vědecky propracovanou metodu, jak lze k této pravdě dospěti. Každá věda musí míti nejdříve vlastní pátrací metodu. Kdybyste se chtěli stát hvězdářem a posadili se, volali: „Hvězdářství! Hvězdářství!“ tu zajisté by k vám nikdy nepřišlo. Totéž platí pro chemii. Jest nutno sledovati jistou metodu. Musíte jíti do laboratoře, musíte vzíti různé látky a míchati je a slučovati a činiti s nimi pokusy a z toho všeho se naučíte chemii. Chcete-li se státi hvězdářem, musíte jíti na observatoř a vzíti dalekohled a studovati hvězdy a planety a pak teprve se stanete astronomem. Každá věda musí míti svoje zvláštní metody.

Mohl bych vám tisíckráte kázati, ale všechna moje kázání by vás neučinila zbožnými, dokud nebudete metody prováděti prakticky. Jsou to pravdy vyhlašované mudrci všech zemí, všech věků, lidí čistých a nesobeckých, kteří neměli jiné pohnutky, než prokázati světu dobro. Všichni prohlašují, že nalezli jistou pravdu, vyšší než jakou můžeme poznávati svými smysly a vyzývají, aby se každý pokoušel dokázati si ji sám. Říkají vám, abyste se chopili metody a poctivě ji prováděli a když byste pak nenalezli oné vyšší pravdy, budete míti právo říci, že v onom tvrzení pravdy není. Ale než to učiníte, nejste moudrými, když byste pravdy těchto tvrzení popírali. A tak je nutno pracovati věrně, použitím předepsaných metod a světlo se dostaví.

Když hromadíme vědomosti, používáme metody povšechné, ale povšechnost se zakládá na pozorování. Nejprve pozorujeme fakta a potom uvádíme vše v povšechnost, načež činíme závěry nebo zásady. Naše vědění o rozumu, o vnitřní povaze člověka a o myšlence, nemůže býti nikdy dosaženo, dokud nemáme schopnost pozorovati fakt, která se dějí v našem nitru. Jest velmi snadno pozorovati fakta v zevním světě a bylo vynalezeno mnoho tisíc nástrojů ku pozorování každé jednotlivosti v přírodě, ale ve světě vnitřním nemáme nástrojů, které by nám pomáhaly.

Ale přece jen víme, že musíme pozorovati, abychom dospěli ke skutečné vědě. Bez vhodného rozboru byla by každá věda bezmocnou, byla by pouhou teorií, a proto také všichni psychologové se mezi sebou hádali již od počátku světa, kromě těch několika, kteří nalezli pozorovací prostředky.

Věda Radža Jogy slibuje na prvém místě poskytnouti lidem takových prostředků pozorovacích, jichž lze užíti při zkoumání vznitřních stavů a nástrojem k tomu jest mysl sama. Síla pozornosti v naší mysli, když je řádně vedena, a namířena do vnitřního světa, bude analysovati mysl a osvětlí nám fakta. Síly duše jsou jako paprsky roztříštěného světla – když se dovedou soustřediti, mohou osvětliti vše. To je jediným pramenem vědomostí, které máme.

Swami Vivekananda, Jogická filosofie, Praha 1924, s. 7-9.  (přednášky, které pronesl v New Yorku v zimě roku 1895 Swami Vivekananda o Radža jogu čili o ovládnutí vnitřní přirozenosti, z angličtiny přeložil Karel Weinfurter).