Odmítnutí německé císařské koruny pruským králem Fridrichem Vilémem IV. (3. 4. 1849)

Moji pánové, slavnostní prohlášení, s nímž jako poslové ke mně přicházíte, mne hluboce vzrušilo. Nutí mne, abych pozvedl svůj zrak ke králi králů a zároveň obsáhl pohledem svaté, nenarušitelné povinnosti zavazující mne jako krále mého lidu a rovněž jako jednoho z nejmocnějších německých knížat; takové zření, takový pohled oka zostřuje zrak a současně posiluje srdce. V rozhodnutí německého Národního shromáždění, které mi, pánové, přinášíte, poznávám hlas představitelů německého lidu. Toto vyzvání mně podává právo, jehož hodnoty si náležitě cením. Uposlechnout tuto výzvu však vyžaduje ode mne nezměrné oběti. Ukládá mi nejtěžší závazky. Německé národní shromáždění počítalo především se mnou, když šlo o upevnění jednoty Německa a síly pruského státu. Vysoce si považuji vaší důvěry a prosím, abyste tlumočili má poděkování. Jsem připraven prokázat činem, že se nezmýlili ti mužové, kteří svou důvěru opřeli o mou věrnost, o mou oddanost věci, o mou lásku k naší společné německé vlasti.

Avšak, moji pánové, oklamal bych vaší důvěru, odporoval bych duchu německého lidu, nepřičinil bych se o sjednocení Německa, kdybych – narušiv proti svému dřívějšímu slavnostnímu slibu svatá práva – bez dobrovolného souhlasu korunovaných hlav, knížat nezávislých a svobodných států Německa přijal rozhodnutí, mající pro ně, zároveň pro skrze ně vládnoucí německé rody, ve svých důsledcích závažný význam.

Bude tedy věcí vlád jednotlivých německých států, aby cestou společné porady prozkoumaly, jestli konstituce vyhovuje všem dohromady a každému zvlášť, jestli poskytovaná mi práva by dávala možnost uchopit pevnou rukou kormidlo osudů velké německé vlasti, jak to vyžaduje samo postavení, jestli by dovolovala uskutečnit naděje německého lidu. Němci však mohou být jisti a račte to, pánové, zveřejnit ve všech krajích: jestli vznikne potřeba, aby pruský štít a meč pomohl proti vnějšímu nebo vnitřnímu nepříteli, tehdy tam nebudu chybět, dokonce bez vyzvání.

Tehdy půjdu klidně cestou odpovídající tradicím mého domu a mého lidu, cestou německé věrnosti.

Teksty źródlowe do nauki historii w szkole, Warszawa 1960, č. 36, s. 6-7. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám kapitalismu I, Olomouc 1989.