Metternichova politika v roce 1820

Události, které se staly 8. března ve Španělsku, 2. července v Neapoli, katastrofa v Portugalsku, musely nutně vyvolat zrod hlubokého pocitu rozhořčení a neklidu a smutku v těch, kterým byl svěřen úkol dbát nad klidem států, ale zároveň jim daly pocítit, že je potřeba se sejít proto, aby společně jednali o způsobech, jak by se dalo zabránit veškerému zlu, jež ohrožuje Evropu

[...]

Ministři, kteří mohli být vybaveni v Opavě pozitivními instrukcemi ze strany svých panovníků, se proto soustředili na pravidla, které je třeba zachovávat ve státech, jejichž vláda byla svrhnuta násilím, a na mírová nebo donucovací opatření, která by mohla přivést tyto státy zpět do náruče evropské aliance.

[...]

Neapolská revoluce se šíří stále více a více a protože žádná revoluce nemůže ohrozit bezprostřednějším způsobem klid sousedních států a protože nelze očekávat promptní a neodkladný protiútok, došli jsme k přesvědčení, že je nutné zakročit proti Království obojí Sicílie podle principů daných výše.

Aby mohlo dojít ke smiřovacím opatřením, ministři jednající v Opavě se rozhodli pozvat krále obojí Sicílie na společnou schůzku v Laybachu; cílem tohoto kroku nebylo nic jiného než odpoutat J.V. od vnějšího vlivu jakéhokoliv druhu a ustanovit tohoto panovníka prostředníkem mezi svým vzbouřeným lidem a státy, jejichž klid je tím ohrožován. Panovníci se rozhodli, že v žádném případě neuznají vlády, které by vznikly na základě otevřené revolty a že nemohou jednat s nikým jiným než se samotným králem. Jejich ministři a jejich agenti v Neapoli dostali v tomto ohledu příslušné instrukce.

Francie a Anglie byly přizvány k účasti na tomto kroku a dá se čekat, že neodmítnou.

[...]

G. F. Martens, Nouveau Recueil de traités [...] depuis 1808 [...], díl V, Gottingue 1824, s. 592-595. In: Jean-Louis ROBERT (pod vedením), Le XIXe siècle. Histoire Contemporaine, Bréal 1995, s. 160.