Mirabeau: Běda privilegovaným třídám! (3. 2. 1789)

Ve všech zemích a ve všech dobách pronásledovali aristokraté neúprosně stoupence lidu. A když, nevím sice jakou shodou náhod, takový stoupenec povstane z nitra této aristokracie, je to především on, díky komu udeří a uchýlí se k většímu teroru (a budou se odvolávat na to, jak byli oklamáni). Tak zemřel poslední z Gracchů, rukou patricijů. Smrtelně zasažen, mrštil pěst prachu k nebi vzývaje mstivé bohy, když z prachu vzešel Marius – Marius, méně známí tím, že zničil Cimbry, než tím, že ukončil krutovládu v Římě.

Ale vy, občané, slyšte toho, kdo není zkažen vaším potleskem, přece však jej uchovává ve svém srdci. Muž je silným, pouze když dosáhne jednoty vyrovnanosti; a šťastný pouze v době míru. Buďte odhodlaní, ne však neústupní; stateční, ne však prudcí; svobodní, ne však neukáznění; pohotoví, ne ale unáhlení. Nepřestávejte, pokud se nesetkáte s nevyhnutelnými překážkami, a i poté zůstaňte nepoddajní. Nenechte se oklamat sebeláskou a nezasahujte do vyváženého poměru jedince versus stát. Především, urychlete, jak jen rychle můžete, dobu těch Generálních stavů, které na vás obžalovává z ústupků - čím ostřeji vás obžalovává, tím více se vaši žalobci obávají výsledků; těch Generálních stavů, které rozptýlí tolik nároků, které znovu nastolí tolik práv a napraví tolik zel, zkrátka těch Generálních stavů, skrze které by se sama Francie měla regenerovat, jak si přeje sám panovník.

Po celou dobu mé veřejné kariéry jsem se neobával ničeho, kromě křivdy a provinění, kterých se mohu dopustit – vědom si svého svědomí a vyzbrojen svými zásadami – pokud se stane mým osudem vám sloužit mým hlasem a vynaloženým úsilím v národním shromáždění, nebo pokud vám budu moci pomoci prosbami a modlitbami. Buďte si jisti, že mne planý křik, zlostné hrozby nebo urážlivý odpor nezastraší. Cožpak by mohl přestat v činnosti ten, kdo důrazně prosazoval mezi všemi muži Francie své názory týkající se národních záležitostí v době, kdy byly okolnosti méně naléhavé a hrozilo mnohem větší nebezpečí?

Nikdy! Žádná urážka nemůže potupit a srazit na zem mou trpělivost. Byl jsem, jsem a budu, dokonce i v hrobě, mužem svobody lidu, mužem konstituce. Jestli býti takovým, znamená býti mužem lidu, ne mužem urozených, pak běda privilegovaným třídám! Čas privilegovaných jednou skončí, ale lid je věčný!

Když vypukla Francouzská revoluce, byla síla a vliv řečnického umění vysoce ceněnými hodnotami. V době mnoha kritických událostí byla, jak potvrzuje Simon Shama v jeho historii Francouzské revoluce Občané, schopnost ovlivňovat posluchače otázkou života a smrti, vítězství či prohry. Hlas veřejnosti byl sílou veřejnosti. Nejvlivnějším řečníkem prvních dvou let revoluce byl Honoré Gabriel Riquetti, Comte de Mirabeau (1749-1791), „smilný šlechtic“, který přijal roli bojovníka lidu. Tato role mu byla přidělena díky jeho třem projevům, které pronesl v Provence v roce 1789 a ve kterých útočil na moc urozených a požadoval větší zastoupení a vliv třetího stavu. Slavným ho učinil především útočný závěr jeho třetího projevu, který mu také zajistil rozhodující vliv v Paříži. „Díky němu pozvedá nový sociální řád svou hlavu a ukazuje svůj hněv a hrozby,“  podotknul dřívější ministerský předseda Louis Barthou. „Z jeho jazyka a postojů vystupuje pravý duch revoluce.“

Brian MacARTHUR (ed.), The Penguin Book of Historic Speeches, Viking, London 1995, s. 153-154.