Z ústavy německé říše (16. 4. 1871)

[…]

IV. Prezidentství

11. Prezidentství ve spolku přísluší pruskému králi, jenž nese titul německého císaře. Císař je představitelem říše v mezinárodních vztazích; jménem říše vyhlašuje válku a uzavírá mír, navazuje spojenectví a jiné dohody s druhými státy, akredituje a přijímá vyslance.

K vyhlášení války musí mít souhlas spolkové rady, kromě situace přepadení spolkového území nebo jeho hranic.

12. Císař svolává, zahajuje, odkládá i ukončuje jednání spolkové rady a říšského sněmu.

15. Předsednictví ve spolkové radě a vedení jeho záležitostí přináleží spolkovému kancléři, který je jmenován císařem.

17. Císaři přináleží vypracování a zveřejňování říšských zákonů i dohled nad jejich prováděním.Císařova usnesení a nařízení se vydávají jménem říše a nabývají právní moci podpisem říšského kancléře, který tím přejímá na sebe odpovědnost.

18. Císař ustanovuje úřední osoby říše, zavazuje je skládat říši přísahu a v případě potřeby vydává rozhodnutí o jejich propuštění.

19. Jestliže státy, které jsou členy spolku, neplní v souladu s ústavou povinnosti, mohou k tomu být přinuceny exekutivně. Exekutivní rozhodnutí vydává spolková rada a jeho splnění se svěřuje císaři.

[…]

V. Říšský sněm

20. Říšský sněm se ustavuje prostřednictvím všeobecných a přímých voleb na základě tajného hlasování.

22. Jednání říšského sněmu jsou veřejná. Pravdě odpovídající výklad debat, probíhajících na veřejném zasedání říšského sněmu, nepodléhá jakékoliv odpovědnosti.

23. Říšský sněm má v rámci rozdělení říšských kompetencí právo navrhovat zákony a petice k němu se obracející postupovat spolkové radě nebo říšskému kancléři.

24. Zákonodárné období říšského sněmu trvá 3 roky. K rozpuštění říšského sněmu během tohoto období je nezbytné rozhodnutí spolkové rady a souhlas císaře.

28. Říšský sněm rozhoduje absolutní většinou hlasů. K právní moci jeho rozhodnutí je nutná přítomnost většiny zákonného počtu jeho členů.

29. Členové říšského sněmu jsou zástupci všeho lidu a nejsou vázáni žádnými příkazy a instrukcemi.

32. Členové říšského sněmu nepobírají jako takoví žádnou mzdu nebo náhradu.

[…]

XI. Říšské vojenství

57. Každý Němec podléhá vojenské povinnosti a v jejím výkonu se nemůže dát nikým zastoupit.

63. Všeobecná vojenská moc státu tvoří jednotnou armádu, která je v době války i míru podřízena císaři.

64. Všechna německá vojska jsou bezpodmínečně povinna řídit se císařovými rozkazy. Tato povinnost je součástí vojenské přísahy.

68. Císař může vyhlásit válečný stav v každé části spolkového území, jestliže je čímkoliv ohrožena všeobecná bezpečnost.

[…]

XIV. Všeobecná ustanovení

78. Změny ústavy [...] se považují za odmítnuté, jestliže je ve spolkové radě proti nim 14 hlasů.

Chrestomatija po istorii gosudarstva i prava zarubežnych stran, Moskva 1984, s. 274-275. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.