Henry Grady: Nový Jih (1886)

Byl zde Jih otroctví a secese: tento Jih je mrtev. Je zde Jih jednoty a svobody; tento Jih, díky bohu, žije, dýchá, roste každou hodinou. Na těchto slovech, pronesených z nesmrtelných rtů Ben. H. Hilla v Tammany Hall v roce 1866, pravdivých tehdy a ještě pravdivějších nyní, postavím svou řeč.

Při proslovu na přípitek, kterým jste mě poctili, nechápu termín Nový Jih v žádném případě jako snižování Starého. Je mi, pánové, drahý domov mého dětství a tradic mého lidu. I kdybych mohl, neočerňoval bych slávu, kterou tento lid získal v míru i válce, nebo slovem či skutkem bych cokoliv nevzal ze skvělosti a ušlechtilosti jeho civilizace - tohoto nikdy nepředstiženého a nikdy nepředstižitelného lidu v jeho rytířské síle a ušlechtilosti. Je zde Nový Jih, ne jako protiváha Starému, ale jako výraz nových uspořádání, a chcete-li, nových idejí a aspirací. Na tyto aspekty se snažím brát zřetel a to dříve, než by se Jih mohl stát tím Starým Jihem.

Dovolte mi, abych vám vykreslil obraz vojáka Konfederace, jak s bolavýma nohama, navlečený do svého vybledlého šedého kabátce, podává svým dětem svědectví o své poctivosti a víře, když v dubnu 1865 obrací v Appomatoxu svou tvář k jihu.

Myslím na něho, jak otrhaný, vyhladovělý, zdeptaný a ranami oslabený po vyčerpávajícím boji, odevzdává svoji zbraň, svírá mlčky dlaně svých kamarádů, když zdvihá naposled svou uslzenou a bledou tvář k vrcholkům Virginie, když si naráží svůj šedý klobouk na obočí a nastupuje pomalu bolestivou cestu.

Co však nalezne; ptám se i vás, když se vracíte domů v očekávání přivítání, které jste si zasloužili; nalezne plnou odplatu za čtyřleté oběti. Co najde poté, když dosáhne domova, který jako prosperující a krásný opustil? Najde svůj dům v ruinách, svou farmu zničenou, své otroky volné, mrtvý dobytek, prázdnou stodolu, zničený obchod, bezcenné peníze a sociální systém, feudální ve své velkoleposti, smeten; své lidi bez zákona či právního statutu, své přátele zavražděné a břemena jiných na svých ramenech. Zdrcen porážkou, jeho tradice jsou pryč. Bez peněz, úvěrů, zaměstnání, materiálu a kvalifikace, a toto vše ještě v konfrontaci s největším problémem, se kterým se kdy lidská mysl setkala, totiž s ustanovením statutu pro velké množství jeho svobodných otroků.

Co učiní tento hrdina v šedém se srdcem ze zlata? Posadí se v smutku a zoufalství? Ani na den. Je to zajisté bůh, kdo ho zbavil jeho prosperity, a kdo ho nyní inspiruje v jeho neštěstí. Tak jako trosky nebyly nikdy předtím tak ohromující, nikdy nebyla jejich obnova rychlejší. Voják vykročil ze zákopu do brázdy; koně, kteří táhli děla federalistů, kráčeli před pluhem a pole, narudlá lidskou krví v dubnu, byla již v červnu zelená úrodou. Ženy, zvyklé na přepych, rozstříhaly své šaty a udělaly z nich krátké kalhoty pro své muže a s trpělivostí a odvahou, která jim sluší, přiložily své ruce k dílu.

Ale co je výsledkem naší práce? Shledali jsme, že svobodný černoch platí za víc, než když byl otrokem.

Postavili jsme školy na vrcholcích pahorků stejně pro bílé i černé. Místo teorií jsme zakládali města a osady a nadřadili obchod politice.Vyzvali jsme vaše tkalce z Massachussetts a slévače z Pennsylvánie. Naučili jsme se, že ze 400 milionů dolarů ročně, vydělaných za úrodu bavlny, zbohatneme, když zásoby, které úrodu tvoří, vypěstujeme doma. Snížili jsme obchodní úrokovou míru z 24 % na 6 % a zavádíme 5% úvěry. Naučili jsme se, že jeden severský imigrant má cenu pěti cizinců a uvolnili jsme cestu k jihu, zrušili hranici, kudy vedla Mason-Dixonova linie a otevřeli bránu vedoucí k vám.

Ale co černoch? Vyřešili jsme tento problém, nebo alespoň ve věci rovnosti a cti pokročili směrem k jeho řešení? Nechme k této věci promluvit dokumenty.

Žádná vrstva lidí nevykazuje takovou prosperitu jako černoši Jihu, žádná tak nesoucítí se zaměstnavatelskou a vlastnickou třídou. Podílí se na našich školních dotacích, má plnou ochranu našich práv a přátelství našeho lidu. Vlastní zájem stejně jako čest si žádá, aby tomu tak bylo. Naše budoucnost a samotná naše existence závisí na vyřešení tohoto problému v plném souladu se spravedlností.

Chápeme, že když Lincoln podepsal Emancipační zákon, vaše vítězství bylo zajištěno, protože vám předurčil cestu k lidské svobodě, kterou ruce člověka nezadrží. Zatímco ti z našich lidí, kteří věřili, že učiní otroctví úhelným kamenem Konfederace, nás odsoudili k porážce tím nejhorším způsobem, jakým jen mohli, když nepochopili, že rozum se neubrání a meč neobstojí v konfrontaci s postupující civilizací.

Vztahy lidu Jihu k černochovi jsou těsné a srdečné. Víme, s jakou vírou po čtyři roky střežil naše bezbranné ženy a děti, jejichž manželé a otcové bojovali proti jejich svobodě. K věčné jeho cti budiž řečeno, že kdykoliv zasadil ránu za svou vlastní svobodu, vždy to bylo v otevřeném boji, a když naposled zdvihl své černé a umouněné ruce, aby se zbavil pout, tyto ruce byly nevinné ve svém bezmocném útoku a zasloužily si milující stisk od každého muže, který ctí loajalitu a oddanost.

Darebáci s ním zle zacházeli, lumpové ho svedli, filantropové pro něj postavili banku, ale Jih, stejně jako Sever, protestuje proti bezpráví vůči tomuto jednoduchému a ryzímu člověku.

K svobodě a zrovnoprávnění bude daleko, pokud zákon vůbec může přinášet pojem černoch. Zbytek musí zůstat na svědomí a zdravém rozumu. Musí zůstat těm, kterým je osudově předurčen a se kterými je nerozlučně spjat a jejichž prosperita závisí na jejich chápavém soucitu a důvěře. Udržuje si víru navzdory pomlouvačným tvrzením těch, kteří předstírají, že mluví za nás. Víra mu zůstane i v budoucnosti, pokud si Jih zachová právo a integritu.

Bojovali jsme dost tvrdě na to, abychom věděli, že jsme byli smeteni, a s úplnou upřímností přijali jako konečnou arbitráž meče, ke kterému jsme se odvolali. Jih nalezl krásu v ropuší podobě porážky. Pouta, která Jih držela v úzkých omezeních, navždy padla, když byla rozbita pouta černochů. Za starého režimu byli černoši otroky Jihu, Jih byl otrokem systému. Stará plantáž se svou jednoduchou policejní správou a feudálními zvyky byla za otrokářství jediným možným způsobem. Tak byl soustředěn do rukou skvělé a rytířské oligarchie základ, který byl nyní rozptýlen mezi lidi, jako bohatá krev za určitých umělých podmínek je soustředěna v srdci, naplňující jej oplývajícím zanícením, ale opouštějící tělo mrazivá a bezbarvá.

Starý Jih stál ve všem na otroctví a zemědělství, nevěda, že tyto nemohou zajistit ani zachování, ani vzrůst bohatství. Nový Jih představuje dokonalou demokracii, oligarchii ve vedení lidového hnutí, kompaktní sociální systém, těsně spletený, méně lesklý na povrchu, ale o to silnější v jádru. Sto farem za každou plantáž, padesát domácností za každý palác a rozptýlený průmysl, který vychází vstříc komplexu potřeb této komplexní doby.

Toto není řečeno v duchu oportunismu nebo na omluvu. Jih nemá nic, za co by se měl omlouvat. Věří, že současný boj mezi státy byla válka, a ne rebelie, revoluce, a ne spiknutí a že přesvědčení Jihu jsou stejně čestná, jako vaše. Byl bych nespravedlivý k neohroženému duchu Jihu a vůči svému vlastnímu přesvědčení, kdybych to takto neosvětlil.

Jih nemá nic, co by bral zpět. V mém rodném městě Athens je památník, který vévodí centrálnímu pahorku, obyčejný bílý sloup. Hluboce vryto do jeho lesklé stěny je jméno mi drahé nade všechna jména všech mužů - toho skvělého a prostého muže, který zemřel v odvážné a jednoduché víře. Ani za všechnu slávu Nové Anglie od Plymouth Rock na všechny strany bych nevyměnil dědictví, které mi ve své smrti vojáka zanechal. K patám tohoto pomníku pošlu děti mých dětí, aby uctili toho, kdo povznesl jejich jméno hrdinnou krví. Avšak pánové, když mluvím pohroužen do vzpomínky, kterou ctím jako nic víc na zemi, říkám, že příčina, pro kterou trpěl a pro kterou položil svůj život byla ospravedlněna vyšší a plnější moudrostí, než je moudrost jeho či má.

A jsem rád, že vševědoucí bůh udržoval rovnováhu boje ve své všemohoucí ruce, a že lidské otroctví bylo navždy z americké půdy smeteno - Americká unie byla ušetřena před zkázou války.

Harold C. Syrett, American Historical Documents, New York 1967, s. 292-297. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.