Deklarace Vídeňského kongresu  týkající se zrušení obchodu s africkými černochy neboli obchodu s otroky (8. 2. 1815)

Velvyslanci mocností, které podepsaly Pařížskou dohodu dne 30. května 1814, shromáždění na konferenci se shodli na tom, že obchod známý pod názvem Obchod s africkými černochy byl shledán osvícenými muži všech dob jakožto odporující principům lidskosti a universální morálky.

Že zvláštní okolnosti, ve kterých se musel obchod zrodit, a obtížnost mu okamžitě zamezit mohly dosáhnout až k určitému bodu, kdy se již zdá být odporným ve svém trvání ; nicméně že se nakonec pozvedl ve všech civilizovaných zemích hlas veřejnosti za to, aby byl obchod s otroky zrušen co nejdříve, jak jen to bude možné.

Že od té doby, co byly lépe poznány charakter a podrobnosti obchodu, a že když zla všeho druhu, která ho doprovází, jsou již zcela odhalena, mnohé evropské Vlády se rozhodly učinit mu přítrž a že též všechny Mocnosti vlastnící kolonie v rozličných částech světa postupně uznaly povinnost a nezbytnost zrušit ho, dílem legislativními kroky, dílem dohodami a jinými formálními zásahy.

Že se prostřednictvím článku odděleného od poslední dohody uzavřené v Paříži Velká Británie a Francie zasadily spojit své zájmy na Vídeňském kongresu, aby se ve jménu všech křesťanských Mocností vyslovily pro všeobecné a definitivní zrušení obchodu s černými otroky.

Že Velvyslanci shromáždění na Kongresu nemohou lépe uctít své poslání, splnit svou povinnost a manifestovat principy, kterými se řídí jejich ctění Vládcové, než tím, že se zasadí o splnění touhy skončit s touto metlou, která tak dlouho pustošila Afriku, ponižovala Evropu a ničila humanitu, že se zasadí o realizaci tohoto úsilí a že ho vyhlásí ve jménu svých Vládců.

Aby dosáhli takto chvályhodného cíle, jmenovaní Velvyslanci jsou ve shodě v tom, že otevřou svá rokování prostřednictvím slavnostního prohlášení principů, které jsou shrnuty v tomto díle.

V důsledku jednomyslného přičlenění se jejich Dvorů k principu, který byl vyhlášen ve výše zmiňovaném zvláštním článku Pařížské dohody, jsou zmocněni k tomuto aktu a proto tváří v tvář celé Evropě vyhlašují, že vzhledem k všeobecnému zrušení obchodu s černými otroky jakožto opatření přednostně hodného jejich pozornosti, podřizujíc se duchu doby a všeobecným principům jejich ctěných Vládců, že jsou zaujati upřímnou touhou přispět k co nejrychlejšímu a nejúčinnějšímu vyřešení tohoto opatření všemi prostředky, které mají k dispozici, a že budou jednat užitím těchto prostředků s veškerou horlivostí a vytrvalostí, jaké jsou pro uskutečnění tohoto krásného a velkého cíle třeba.

Velmi dobře obeznámeni se smýšlením svých Vládců, nepředpokládaje, že o splnění některých ctihodných cílů nemohou usilovat bez odpovídající ohleduplnosti před svými zájmy, zvyky a předsudky, a proto již zmiňovaní Velvyslanci současně uznávají, že tato všeobecná idea nedojde naplnění, dokud ji každá Mocnost samotná nebude chápat jakožto řešení nejúčelnější pro definitivní zrušení obchodu s černými otroky. V důsledku toho bude ustanovení lhůty, kdy musí být obchod všeobecně zastaven, předmětem jednání mezi Mocnostmi. Je též dohodnuto, že nebude zanedbán žádný prostředek, kterým bude průběh jednání zajištěn a urychlen. Vzájemný závazek mezi připojivšími se Vládci, který stanovuje toto prohlášení, nebude považován za splněný až do doby, kdy společné úsilí všech bude korunováno naprostým úspěchem.

Dávaje tuto deklaraci na vědomost Evropě a všem civilizovaným národům na Zemi, zmiňovaní Velvyslanci, vyhlašujíc zrušení obchodu s černými otroky, se domnívají, že by bylo dobré zapojit též všechny ostatní Vlády a především ty, které již projevily stejné smýšlení, a zasadit se o získání jejich hlasu v této záležitosti. Jejichž konečné vítězství bude jednou z nejkrásnějších památek století, které jej obklopuje a které se tak slavně uzavře.

Vídeň, 8. února 1815.

Talleyrand. Castlereagh. Stewart. Wellington. Nesselrode.

C. Loewenhielm. Gomez-Labrador. Palmella.

Saldanha. Lobo. Humboldt. Metternich.

M. de Clercq (ed.): Recueil des traités de la France II. (1803-1815), Paris 1880, s. 450-452.