Nová píseň o vymalovanejch mladejch manželích

(zpívá se jako: Da streiten sich die Leut herum…)

Přišel žid k malířovi, by ho maloval,

jak se sluší a patří, portre udělal.

Ja jsem ženich bohatej, na pár renskejch nedbám,

jen když budu trefený, nevěstě ho dám.

Malíř barvu míchá, se vynasnažil,

aby toho ženicha, jen dobře trefil.

Aby každej byl trefenej, jen malíř hledí,

obzvlášť tento je bohatej, dobře zaplatí.

A když měl žid před svatbou, k malířovi šel,

nevěstu si vzal [s] sebou, hroznou radost měl.

Ach on není trefený, židovka křičela,

aj vaj, on je zkažený, já bych ho nechtěla.

Tak jak všecky židi jsou, když chcou něco mít,

každýho hanijou, když mají platit.

Obzvlášť tento žid si myslel: Dyť on mi sleví.

Když ja mu to portre nechám, kdo mu ho koupí.

Malíř byl rozlobenej, lacino nedám.

A když nejsou trefenej, já si ho nechám.

Žid odešel s nevěstou, nevěsta povídá:

Musíme na něj schytra, snad mi ho prodá.

Malířovi napadlo: Ať něco ztratím.

Proč by mě to mrzelo, já ho vyplatím.

K tomu portre hroznou svini malíř přistrčil,

aby ten špás každý viděl, na dům zavěsil.

To tam bylo diváků, tomu se smáli,

dětí, židů, sedláků, který ho znali.

Byl tam nápis po židovsku: Ženich s nevěstou.

Lidé ti se tomu smáli: ten má choť hezkou.

Židů to však mrzelo, když to viděli.

Obrazu by konec bylo, z domu pryč strhli.

Taková věc, ta se nedá, veřejně dělat.

My ho naučíme. Šli ho žalovat.

Copak on si vyžaluje, tento hloupej žid.

Když nebyl dobře trefenej, co chce na kom mít?

Zaplaťte, co komu patří, netlačte chudých,

nebudete vyvýšení, nebude z vás smích.

Autorem textu je malíř Karel Krämer, jenž se nechal inspirovat vlastní příhodou, k níž namaloval také obrázky. Píseň se zachovala, protože poškozený ženich umělce skutečně žaloval, výsledek sporu ovšem není znám.

Čeněk Sameš, Protižidovské hnutí v Třebíči po roce 1848, Od Horácka k Podyjí, 1931-1932, č. 9, s. 110-117 (podle poznámky autora je originál textu uložen v MZA Brno, Archiv Presídia zemského úřadu, inv. č. 4515).