Podnikatelský svět kolem roku 1873, kdy jsem odešel z místa na ministerstvu financí, byl plný netečnosti. V dnešních podnikatelských poměrech [tj. v roce 1927, kdy Shibuzawa diktoval tento svůj životopis] je těžké si takové podmínky představit. Bylo zvykem respektovat úředníky a opovrhovat obyčejnými lidmi. Všichni nadaní muži vzhlíželi k vládním službám jako k nejvyššímu cíli života a řadoví studenti následovali jejich příkladu. Neexistoval prakticky nikdo, kdo by se zajímal o podnikání. Když se lidé potkali, diskutovali jen o věcech týkajících se státu nebo společnosti. Neexistovala žádná taková věc jako praktické podnikatelské vzdělání.
Říkalo se, že reformy meidži měly přinést rovnost čtyř tříd obyvatelstva. Nicméně ve skutečnosti ti, kteří se zapojili do obchodu a průmyslu, byli stejně jako předtím považováni za prosté obyvatele měst, byli opovrhovaní a museli zůstat podřízeni vládním úředníkům. Věděl jsem, že takové podmínky by neměly trvat. Zkostnatělý systém tříd by neměl být tolerován. Měli bychom být schopni navzájem se respektovat a nedělat rozdíly mezi vládními úředníky a obyvateli města. To bylo pro národní blaho důležité, jestliže jsme chtěli sílící zemi, která potřebuje bohatství, jež by ji podrželo. Potřebovali jsme obchod a průmysl, abychom dosáhli cíle a stali se bohatým státem. Ač jsem toho nebyl hoden, přemýšlel jsem, že bych se v obchodu a průmyslu angažoval, abych pomohl pozvednout prosperitu státu. Možná jsem neměl talent, abych se mohl stát dobrým politikem, ale byl jsem přesvědčený, že bych mohl získat vliv v oblasti obchodu a průmyslu […]
Ještě k otázce vývoje obchodu a průmyslu: cítil jsem, že vést dílnu sám by bylo krokem zpátky, neboť pro malé obchodní firmy bylo nutné spojit síly. Jinými slovy, musely se slučovat, a já se rozhodl tomuto úsilí věnovat energii. O zákonech upravujících slučování jsem přemýšlel, když jsem studoval ve Francii. Po mém návratu z Francie a před mým vstupem do vládních služeb jsem zřídil obchodní komoru ve Shizuoka, která měla sloužit v této zemi jako vzor pro slučování. Od té doby jsem neustále obhajoval výhody slučování.
Nejdůležitější věcí, kterou by člověk měl zvážit při zřizování podniku, je najít si ty pravé lidi, kteří budou dohlížet na provoz. V prvních letech meidži vláda také podporovala slučování podniků a zřizovala obchodní firmy a podniky soustředující se na rozvoj. Vláda se aktivně starala o záležitosti těchto firem a hleděla, aby byly zajištěny jejich nejrůznější potřeby. Přesto většina z těchto společností zkrachovala, protože jejich vedení bylo špatné. Jednoduše řečeno, vládě se nepodařilo najít pro vedoucí funkce ty správné lidi. S obchodem a průmyslem jsem neměl žádné zkušenosti, ale byl jsem pyšný na to, že mám v tomto oboru větší šanci na úspěch než většina politicky nezkušených lidí té doby.
Také jsem cítil, že je nutné zlepšit sociální postavení těch, kteří pracují v oblasti obchodu a průmyslu. Například jsem začal studovat a praktikovat učení z „Vybraných spisů Konfucia“. Ty obsahují učení, která byla prvně formulována před více než dvaceti čtyřmi stoletími. Přesto poskytují základy praktické etiky, kterými bychom se my všichni měli v každodenním životě řídit. Najdeme tam mnoho jedinečných poučení pro obchodníky. Například se tam říká: „Bohatství a respekt jsou to, po čem lidé touží. Ale jestliže se lidé nevydají tou správnou cestou, nemohou je získat. Chudoba a nízké společenské postavení jsou to, čím lidé opovrhují. Ale jestliže není nalezena ta správná cesta, člověk nemůže opustit to postavení, kterého jednou dosáhl“. Velmi jasně to ukazuje, jak se musí podnikatel v dnešním světě chovat. Proto když jsem vstoupil do podnikatelského světa, moje zapojení do obchodu a průmyslu bylo v souladu s učeními z „Vybraných spisů“. Praktikoval jsem doktrínu jednoty vědomostí a činů.
V podstatě existují pouze dva typy: ti, kteří o své existenci uvažují objektivně, a ti, kteří o ní uvažují subjektivně. Člověk s objektivním přístupem nazírá nejprve na společnost a až pak na sebe sama. Ego je přehlíženo až do té míry, že se člověk bez váhání obětuje pro společnost. Na druhé straně člověk se subjektivním přístupem si je ve všech situacích sobecky vědom existence ega a společnost přijímá až druhořadě. A to až tak, že je dokonce ochoten kvůli sobě obětovat společnost […]
Dostali bychom se do situace, v níž k uspokojení chuti stačí, když lidé jsou si navzájem kořistí. Jestliže se lidské srdce takovým stane, pak konečným výsledkem bude tak sprosté chování, že zapomeneme na dobrodince, otočíme se zády k přátelům a zřekneme se milovaných […]
Z knihy „Nezávislost a soběstačnost“
Musíme si dát pozor na některé lidi, kteří mají sklon obhajovat názor, že je to individualismus nebo egoismus (jiko hon´i), který může přinést Státu a společnosti nejrychlejší pokrok. Tvrdí, že pokrok vychází ze soutěže, kterou přináší individualismus, v němž každý jedinec soutěží s těmi ostatními. Ale tento názor vidí pouze výhody a opomíjí nevýhody, a proto já nemohu podporovat tuto teorii. Společnost existuje a Stát byl založen. Přestože lidé touží po dosažení bohatství a uznání, pořádek ve společnosti a stát vyzařující klidem budou narušeny, jestliže těchto cílů bude dosahováno egoisticky. Lidé by neměli vést bitvy proti svým bližním. Proto věřím, že abychom spolu ve společnosti dobře vycházeli a sloužili státu, musíme za každou cenu opustit tuto myšlenku nezávislosti a soběstačnosti a zcela odmítnout egoismus.
Autorem ukázek je čelný podnikatel japonského reformního období, tzv. meidži, kdy byla industrializace v plném proudu. Koneckonců po nějaké době působení ve vládě vedl Shibuzawa Eiichi (1840-1931) přes sto podniků. Pocházel z úspěšné venkovské rodiny. Jako průmyslník se zaměřoval obzvláště na tovární výrobu textilu. Také se aktivně účastnil stále hojnějších debat o západních hodnotách, které s ekonomickým životem souvisely.
Dennis Sherman a kol., Western Civilization. Sources, Images and Interpretation, Vol. II (since 1660), New York 1983.