[…]
Tudíž je naprosto představitelné mít dvě tvrzení, která se v příčinném pohledu jeví jako neslučitelná. Během období 1790-1840 existoval nepatrný pokrok v průměrném materiálním měřítku. Během tohoto období se zintensivnilo vykořisťování, stoupla nejistota a zvýšila se lidská bída. Od roku 1840 byla většina lidí „šťastnější“ než jejich předchůdci před padesáti lety, ale trpěli a nepřestávali trpět tímto nepatrným pokrokem, stejně jako katastrofální životní situací.
[…]
Děti v zemědělství, často špatně oblečené, pracovaly za každého počasí na poli nebo v hospodářství. Ale když to srovnáme s továrním systémem, existují důležité rozdíly. Existovalo několik druhů zaměstnání (a monotóní práce je pro dítě nezvykle krutá). Za normálních okolností byla práce přerušovaná: držela by se koloběhu úkolů a dokonce i pravidelně se opakující práce jako natáčení cívek nebyla vyžadována celý den, ledaže by si o to říkaly speciální okolnosti (tak jako, když jedno či dvě děti obsluhovaly dva pletače). Žádné malé dítě nesešlapávalo bavlnu do kádě osm hodin denně, po šest dní v týdnu. Stručně řečeno, můžeme předpokládat odstupňované zapojení se do práce, ve vztahu ke schopnostem dítěte a jeho věku, zpestřené sbíráním ostružin, shromažďováním paliva nebo hraním. Práce se děla především v rámci rodinného rozpočtu a pod rodičovským dohledem. Je pravda, že rodičovské postoje k dětem byly v osmnáctém století výjimečně přísné. Nebyl ale rozpoznán žádný případ obecného sadismu nebo nedostatku lásky.
Tato interpretace je potvrzena dalšími dvěmi okolnostmi: stálostí, v osmnáctém století, her, tanců a sportu, které by byly sotva možné, kdyby byly děti uvězněny hodiny v továrně, a odpor manuálně pracujících dělníků k posílání svých dětí do prvních továren, což byla příčina zaměstnávání chudých učedníků. Ale nebyla to jen továrna, která vedla k intenzifikaci dětské práce mezi lety 1780-1830. Byla to za prvé realita specializace samotné, zvyšující se diferenciace ekonomických funkcí a rozpad rodinného rozpočtu. Za druhé zhroucení humanismu pozdního osmnáctého století a kontrarevoluční klima válek, které živilo nezáživný dogmatismus zaměstnavatelské třídy.
[…]
E. P. Thompson, The making of the English working class, Penguin Books, 1970, s. 231 a 368-369.