Mary Wollstonecraft (1759-1797): Obhajoba práv žen (1792)

Jestliže bojuji za práva žen, stavím svůj hlavní argument na jednoduchém principu: jestliže [žena] nebude připravena výchovou, aby se stala společnicí muže, zastaví se její pokrok ve znalostech a ctnosti. Protože pravdivost musí být společná všem, jinak by to bylo neefektivní ve smyslu jejího vlivu na obecnou praxi. A jak se může od ženy čekat, že bude spolupracovat, než že bude vědět, proč by měla být ctnostná, než že svoboda posílí její rozum, až nakonec porozumí své povinnosti a uvidí, jakým způsobem je to spojeno s jejím opravdovým dobrem. Jestliže mají být děti vychovávány k tomu, aby porozuměly opravdovým principům patriotismu, jejich matka musí být patriotem. A láska k lidstvu, ze které vyvěrá uspořádaná řada ctností, může být vytvořena jen tak, že bereme v úvahu morální a občanské zájmy lidstva; ale výchova a postavení ženy v současné době ji znemožňují takové průzkumy.

V této práci jsem shromáždila mnoho argumentů, pro mě přesvědčivých, abych dokázala, že převažující názor, který respektuje pohlaví, rozvrací morálku, a tvrdím, že lidské tělo a mysl se stanou dokonalejšími jen tehdy, když všeobecněji převládne mravní bezúhonnost. A tato mravnost nebude nikdy respektována v mužském světě, pokud osoba ženy nebude, jako byla, učiněna idolem, když málo ctnosti nebo rozumu ji okrášlí velkými stopami duchovní krásy nebo zajímavou jednoduchostí citů.

Posuzuj, pane, tyto postřehy bez vášní; neb se zdá, že záblesk této pravdy se otevřel před tebou, když jsi zpozoroval, „že když je jedna polovina lidské rasy vyloučena tou druhou z veškeré účasti na vládě, je to politický fenomén, který je nemožné vysvětlit na základě abstraktních principů“. Jestliže je to tak, v čem spočívá tvoje ústava? Jestliže abstraktní práva muže potřebují diskusi a vysvětlování, práva ženy, vzhledem k paritě uvažování, se nevyhnou stejnému měřítku; ačkoliv v této zemi převládá jiný názor založený na argumentech, které používáte, abyste ospravedlnil útlak ženy – staré zvyklosti.

Uvažujte – obracím se na Vás jako na zákonodárce – zda muži, když bojují za svou svobodu a za to, aby jim bylo umožněno vést soudy za sebe sama respektujíce své vlastní štěstí, nejsou v rozporu a nespravedlnosti, když utiskují ženu, přestože pevně věříte, že jednáte způsobem nejlépe vypočítaným, abyste zvýšil jejich štěstí? Kdo udělal z muže jediného soudce, když s ním žena sdílí dar rozumu?

Mary Wollstonecraft, The Rights of Woman, London 1929, s. 10-11. In: Dennis SHERMAN (ed.), World Civilizations. Sources, Images, and Interpretations, Vol. II, McGraw-Hill 1998, s. 77-78.