Benjamin Disraeli: Z projevu v Kříšťálovém paláci (24. 6. 1872)

Konzervativní a liberální zásady

Pánové, existuje druhý velký cíl toryovské strany. Jestliže prvním je udržení institucí této země, pak druhým je dle mého názoru udržení impéria. Podíváte-li se na historii této země od zrodu liberalismu před čtyřiceti lety, nebylo úsilí vytrvalejšího a vychytralejšího, podporovaného s velkou energií a uskutečňovaného s mimořádnými schopnostmi, než bylo úsilí liberalismu dosáhnout roztříštění anglického impéria. Tomuto úsilí nechybělo mnoho k úspěchu. O jeho dosažení usilovali státníci velkého charakteru, spisovatelé výjimečného talentu, bylo použito nejorganizovanějších a nejúčinnějších prostředků. Bylo nám všem dokázováno, že v koloniích ztrácíme peníze. S matematickou přesností nám dokazovali, že v britské královské koruně nikdy nebyl nákladnější klenot, než je vlastnictví Indie. Jak často nám navrhovali, abychom se zbavili této přítěže! Téměř se jim to podařilo. Když země přijala tyto názory ve formě požadavku, aby koloniím byla zaručena samospráva (self government), doznávám, že jsem se domníval, že svazek byl přerušen. Nikoli proto, že bych snad byl proti samosprávě; nevím jak jinak by mohly být spravovány záležitosti našich vzdálených kolonií.

Avšak podle mého názoru měla být samospráva poskytována jako součást velké politiky konsolidace impéria. Měla být doprovázena imperiálním celním tarifem, zárukami pro lid Anglie na užívání volné půdy, která náleží panovníkovi jako jejich poručníkovi, a vojenským systémem, který by přesně určil prostředky a odpovědnost, již nese tato země za obranu kolonií, a na druhé straně v případě potřeby ony za obranu mateřské země. Měla být také doprovázena zřízením instituce nějaké zastupitelské rady v metropoli, která by umožňovala trvalý styk kolonií s domácí vládou. Avšak nic z toho nebylo uskutečněno, protože ti, kdož doporučovali tuto politiku (samosprávy) – věřím, že jejich úmysly byly nejlepší – považovali kolonie, a dokonce i naše spojení s Indií, za břímě této země. Dívali se na všechno z finančního hlediska a úplně opomíjeli mravní a politické úvahy, které činí národy velkými a jimiž se lidé liší od zvířat.

Nu, a jaký byl výsledek pokusu roztříštit impérium v období vlády liberalismu? Pokus naprosto selhal. Avšak jak k tomu došlo? Způsobily to sympatie kolonií k mateřské zemi. Ony rozhodly, že impérium nemá být zničeno. A soudím, že žádný ministr této země neplní svou povinnost, pokud opomíjí jakoukoli příležitost co nejvíce rekonstruovat naše koloniální impérium a zároveň neodpovídá na ony vzdálené sympatie, které se mohou stát zdrojem nevyčerpatelné síly a štěstí této země.

Pánové, dalším velkým cílem toryovské strany – co do významu nikoli menším, než je udržení impéria a našich institucí – je zlepšení podmínek lidu. Podívejme se na nejvýraznější rysy velkého boje mezi toryismem a liberalismem, který převládal v této zemi v uplynulých čtyřiceti letech. Každému, kdo přemýšlí o podmínkách mas a chce je zlepšit, musí být zřejmé, že není důležitějších kroků než snížení pracovní doby a humanizace práce. Problémem je dosáhnout těchto výsledků bez narušení ekonomických principů, na nichž spočívá blaho všech států. Jistě si vzpomínáte, že před mnoha lety toryovská strana tvrdila, že těchto výsledků lze dosáhnout, že je možno zlepšit podmínky lidu snížením pracovní doby a usnadněním jeho práce, a to bez ohrožení bohatství národa. Víte, s čím se tato snaha setkala – jak na tyto názory a zásady reagovali vítězní státníci liberalismu. Říkali, že nevyhnutelným důsledkem této politiky by bylo oslabení kapitálu, že by to vedlo ke snížení mezd a zmenšení zaměstnanosti a konečně, že by to zbídačilo naše království.

To si nemysleli jen ministři, ale i nejhorlivější a nejhlučnější vůdcové liberální strany. Jaké byly výsledky? Opatření byla uskutečněna, mohu však dosvědčit, že byla uskutečňována s velkými potížemi, neobyčejně pracně a za velkého boje. Nicméně, byla uskutečněna. A čeho jsme nyní svědky? Vidíme, že nikdy nebyl kapitál akumulován tak rychle, že mzdy nikdy nebyly vyšší, země nikdy bohatší.

Před nedávnem jsem hovořil v jednom z velkoměst této země a dovolil jsem si říct, že zdraví lidu je nejdůležitějším problémem státníka. Je to široký předmět. Má mnoho odvětví. Obsahuje stav lidového bydlení, jehož mravní důsledky nejsou méně významné než fyzické. Zahrnuje užívání některých hlavních přírodních živlů, vzduchu, světla a vody. Zahrnuje regulaci průmyslu, pracovní inspekci. Týká se čistoty zařízení a všech prostředků, s jejichž pomocí lze odstranit zvyky poroby a surovosti.

Jan Pilát, Benjamin Disraeli, Praha 1967, s. 226-228. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.