Povznesení černé rasy (1871)

Ale Afrika byla ztraceným kontinentem v jiném smyslu: kontinentem ztraceným morálně a sociálně, vystavena vyšší rasou prokletí – prokletí věčného otroctví.

[...]

Žádná část práce Společnosti [CMS – Church Missionary Society] nebyla požehnanější než její úsilí pozvednout a humanizovat syny Afriky. Mezi těmi, kteří ospravedlňovali dřívější otroctví, bylo nejvíce těch, kteří tvrdili, že negr je podřízeným typem na stupnici stvoření. A ukazovali prstem na jeho vnější znaky, které měly znamenat jeho zcela podřadnou konstituci, jež měla být sama o sobě dostačující k tomu, abychom si uvědomili degradaci a barbarství, ve kterém žije. Málo bylo těch, kteří znali příklady lidí žijících jednoduchým pastorálním životem, jak ho popsal Livingstone nebo jak ho načrtl biskup Crowther, když popisoval každodenní život členů své vlastní rodiny, než se stali obětí otroctví.

Přesto se bývalí vedoucí činitelé Společnosti postavili těmto názorům a argumentům, opirajíce se o pravdu obsaženou v Písmu, podle které „Bůh udělal ze stejné krve všechny lidské národy, aby žily na povrchu celé země“; a je jejich ctí, že se nestyděli a nařídili svým dětem, aby usedly za školní lavice spolu s dětmi Negrů. Povznesení a vychování této rasy, to byl cíl našich otců a my máme dnes možnost vidět výsledek jejich úsilí v uzdravění synů Afriky. Neboť v současné době všude, od Gambie po Fernando Po, můžete najít Negry, kteří prošli vzděláním u Společnosti a kteří zastávají čestné pozice jako koloniální kaplani, doktoři, právníci, činitelé vlády, učitelé nebo jako úspěšní podnikatelé a obchodníci. Co se týče misie v Nigérii, můžeme vyzdvihnout dobře známý případ biskupa Crowthera a jeho dvou arcijáhnů a ukázat tak, že Negři mohou zastávat nejvyšší církevní funkce s vážností, taktem a kompetencí.

E. Hutchinson, The Lost Continent: its Rediscovery and Recovery: or Africa and the Missionary Society, London 1871. In: J.-L. ROBERT (pod vedením), Le XIXe siècle. Histoire contemporaine, Bréal 1995, s. 76.