Život samurajů

Přepychový život samurajů, 1816

Co se týká šatů, jaké nosili samurajové, zde je příběh z období Keicho (1596-1615), kdy pán Ieyasu byl ještě naživu. Samuraj ve službách pána Ieyasu se objevil před jeho lordstvem oblečen v hakama (oddělená košile) vyrobené z sendaihira hedvábí. Jeho lordstvo se zlobilo a mávalo dlouhým mečem tak, aby samuraje vyhnal říkajíc, že nedlouho po dosažení míru muž již holduje zálibě v luxusu. Avšak dnes, nejen ti nedůležití vazalové, ale i ti podřadní samurajové, pěšáci (ashigaru), obchodníci (chonin) a farmáři všichni nosí sendaihira hedvábí. Výstřednost v oblékání je snadno viditelná.

Co se týká jídla a pití, když roju Doi Toshikatsu (1573-1644) navštívil Sakai Tadakatsu (1587-1662, který se později stal tairo pod panem Iemitsu) v jeho domě, byl pohoštěn studenou polévkou. V těch dobách si lidé zvykli šetřit, a pokud hostitel pozval hosty, hosté si přinesli své vlastní jídlo, a hostitel jim připravil polévku (siruko). Pokud bylo podáváno i sake, bylo to považováno za hostinu. Dnes jsou lidé tak výstřední v konzumaci jídla a sake, a jejich pečivo obsahuje všechny druhy lahůdek. Například cena prvotřídního jídla pro jednu osobu stojí všude od 2 až 3 sáčků (hyo) do 4 nebo 5 sáčků rýže. A pečivo může stát stejně tolik jako ¼ až 2 sáčky rýže nebo ¾ sáčku rýže. Když se podává sake, je zapotřebí podávat polévku a další vedlejší chody. V dnešní době dokonce i ti chudí lidé, kteří žijí v bezvýznamných městských domech a zadních uličkách odmítají jíst studenou polévku.

Korupce samurajů, 1855

Mnoho han samurajů ve službách Edo holduje nezřízenému životu. Ve většině případů jsou naváděni k tomuto zlozvyku těmi samuraji, kteří jsou ve službách Edo. Samurajové Edo nemohou vyžít ze svých pravidelných platů. Od mladých let jsou zvyklí doplňovat své příjmy prací venku. Volně utrácejí kapesné a vyrůstají bez toho, aniž by se vzdělávali. Mnozí z nich považují prostopášné bydlení za módu Edo. Chovají se k těm, kteří přišli právě z venkova jako k venkovským balíkům, a ti jsou dychtiví stát se muži světa jako samurajové Edo. Tímto způsobem samurajové Edo vedou venkovské balíky k nezřízenému způsobu života.

Úpadek morálky samurajů, 1796

Mohou se nazývat samurajové, ale je těžké udržet duch samurajů. Jejich pravidelný příjem je stále nedostatečný, a aniž to myslí vážně, uklánějí se a klekají dokonce i před obchodníky a farmáři. Zabývají se řemeslnou výrobou a prodávají své výrobky, aby překonali finanční obtíže. Výsledkem je, že ztrácejí sebeúctu a duch samurajů má neustále sestupný trend, jakoby tlačili káru dolů z kopce. Jde to dolů z kopce den za dnem, měsíc za měsícem.

Probuzení obyčejných lidí, 1887

Jednoho dne přišel za panem Nakae jistý obchodník. Poté co pohovořili o mnoha věcech, zeptal se pana Nakae: “Pane, rozumím, že bude svoláno císařské shromáždění v roce 1890. Ale co je to to císařské shromáždění?A k čemu slouží?“ Prosím, řekněte mi.“ “Tedy, odpověděl pan Nakae, předtím než prodiskutujeme císařské shromáždění, musíme se zabývat tím, jak se zřizují jednotlivé vlády. Existuje několik typů vlád, a v každé zemi se liší. Nicméně, všeobecně se mohou dělit do dvou kategorií, a to autokratická vláda a druhá zastupitelská vláda. Autokratická vláda, která je řízena příkazy těch, kteří jsou v pozici autority. V tomto typu vlády, důležití úředníci, jako je předseda vlády a jiní ministři, se radí s panovníkem, rozhodují všechny záležitosti a nařízení bez toho, aby brali ohled na touhy obyčejných lidí.….Za předpokladu, že úředníci jsou obvykle spravedliví, a že nejsou vypočítaví, je autokratická vláda i nadále nežádoucí. Je to proto, že úředníci jsou lidé stejně jako my…Navíc, ve většině zemích, dědičná pravidla vyžadují, aby se děti úředníků staly úředníky a děti rolníků, aby zůstávaly rolníky a obchodníky. Nezáleží na tom, jak hloupé dítě může být, pokud se narodilo jako syn úředníka, může se stát úředníkem. Mezitím, nezáleží na tom, jak chytré může být dítě rolníka nebo obchodníka, pokud se narodí jako syn rolníka nebo obchodníka, nemá jinou možnost než se stát rolníkem nebo obchodníkem. Za takových podmínek, se z rolníka a obchodníka postupně stávají servilními k úředníkům, a když potkají úředníka, cítí, že jsou nějaký jiný druh lidí. “Ó, oni jsou úředníci, jak jen s nimi můžeme soupeřit.“ Jak je to pro ně ostudné cítit to takovým způsobem!

…(Po restauraci) stále udržujeme vzdálenost mezi vrstvou samurajů a obyčejnými lidmi. Avšak rozdíl je pouze nepatrný, a neexistují žádné další sociální vrstvy nebo odlišování. Pokud je samuraj hloupý musí táhnout káru, a teoreticky obyčejný muž, který je obdařen rozumem a vědomostmi se může stát dokonce i předsedou vlády. Nicméně, naše země je stále vázána dědictvím respektovat rodinný původ člověka. Avšak vrstva samurajů má sklon k aroganci, a obyčejní lidé si udržují své servilní postoje. Je to velmi nežádoucí situace.

„Až přijde rok 1890, a bude svoláno císařské shromáždění, nebudou existovat žádné rozdíly vytvářené mezi samuraji a obyčejnými lidmi, pokud jde o právo hlasovat nebo být zvolen do úřadu. Nemyslíte, že byste si měli uvědomit tento důsledek, a začít číst některá přeložená díla během vašeho volného času. Mějte na mysli, že je to vaše zodpovědnost znát dobře politické záležitosti, nejen čtením novin, ale i posloucháním projevů.

Třída samurajů byla páteří Tokugawské společnosti. Nicméně po dvou a půl stoletích se jen ztěží podobali svým předkům, kteří získali zemi pro Tokugawa Ieyasu. Dlouhé období pobytu v Edu a hradních městech způsobilo, že „změkli“, byli méně nadaní ve válečném umění a libovali si více v příjemných věcech, které nabízel život. Dokumenty ukazují nákladný způsob života, který si osvojili, a následkem byla korupce. Nicméně jejich příjmy byly i nadále skrovné a jejich morálka všeobecně nízká.

David John Lu (ed.), Japan. A Documentary History. Vol. II, New York 1997, s. 274-277, 331.