Rusko – turecká mírová smlouva v San Stefano (3. 3. 1878)

Čl. 1. Aby bylo skoncováno s neustálými srážkami mezi Tureckem a Černou Horou, bude opravena hranice dělící oba státy. [...]

Čl. 2. Vysoká Porta definitivně uznává nezávislost Černohorského knížectví. Po dohodě s carskou ruskou vládou budou později určeny otomanskou vládou a Černohorským knížectvím charakter a forma vztahů mezi Vysokou Portou a knížectvím […] Otázky, v nichž by nedošlo k dohodě, budou vyřešeny rozhodčím výrokem Ruska a Rakousko - Uherska.

Čl. 3. Srbsko se uznává za nezávislé. [...]

Čl. 5. Vysoká Porta uznává nezávislost Rumunska, které předloží své nároky na odškodnění, jež mají být určeny oběma stranami. Do uzavření patřičné smlouvy budou rumunští poddaní požívat v Turecku všech práv, která jsou zajištěna poddaným jiných evropských států.

Čl. 6. Bulharsko tvoří samosprávné poplatné knížectví s křesťanskou vládou a zemským vojskem. Definitivní hranice Bulharska stanoví zvláštní rusko-turecká komise před vyklizením Rumelie ruskou carskou armádou. Při místních změnách celkového náčrtu hranic přihlédne komise - podle zásad mírové smlouvy - zásadně k národnosti většiny pohraničního obyvatelstva a též k topografickým okolnostem a k praktickým potřebám místního obyvatelstva, pokud jde o vhodné spojení. [...]

Čl. 7. Bulharský kníže bude svobodně zvolen obyvatelstvem a potvrzen Vysokou Portou se souhlasem mocností. Za bulharského knížete nemůže být zvolen nikdo z členů vládnoucích dynastií evropských velmocí [...] Shromáždění bulharských předáků, svolané do Filippopolis čili Trnova, vypracuje před zvolením knížete pod dozorem ruského carského komisaře a v přítomnosti otomanského komisaře statut budoucí vlády. [...]

Zavedení nového způsobu vlády v Bulharsku a dozor na jeho provádění budou na dva roky svěřeny ruskému carskému komisaři. Po uplynutí prvního roku od zavedené nového zřízení evropské kabinety mohou připojit k ruskému carskému komisaři zvláštní zplnomocněnce, bude-li to shledáno za potřebné a dorozumí-li se v tomto ohledu s Ruskem a Vysokou Portou.

Čl. 8. Otomanská vojska nadále nebudou v Bulharsku posádkou, všechny bývalé pevnosti budou zbořeny na útraty místní vlády... Země bude obsazena ruským vojskem, které v případě potřeby bude spolupracovat s komisařem. Vojenské obsazení Bulharka bude však omezeno na dobu přibližně dvou let. Počet ruského okupačního sboru, který se bude skládat ze šesti divizí pěchoty a dvou divizí jezdectva a který zůstane v Bulharsku po vyklizení Turecka carskou armádou, nebude převyšovat padesát tisíc mužů.Tento sbor bude vydržován na útraty země, kterou okupuje.  [...]

Čl. 16. Vzhledem k tomu, že stahování ruského vojska z území v Arménii, které má být vráceno Turecku, by tam mohlo zavdat příčinu k srážkám a komplikacím, jež by mohly škodlivě ovlivnit dobré vztahy obou států, Vysoká Porta se zavazuje provést neprodleně zlepšení a reformy v oblastech obydlených Armény, jichž vyžadují místní potřeby, a zajistit bezpečnost Arménů před Kurdy a Čerkesy...

Čl. 19. Válečnou náhradu a rovněž škody, způsobené Rusku, které vyžaduje J. V. car vší Rusi a jež se mu Vysoká Porta zavázala zaplatit, činí:

a) devět set miliónů rublů válečných výdajů na vydržování armády, výlohy za zásoby a válečné objednávky;

b) čtyři sta miliónů rublů škod způsobených na jižním pobřeží státu a vývoznímu obchodu, průmyslu a železnicím;

c) sto miliónů rublů škod způsobených vpádem na Kavkaz;

d) deset miliónů rublů ztrát a škod způsobených ruským poddaným a institucím.

Vzhledem k finančním obtížím Turecka a na přání J. V. sultána je car vší Rusi ochoten souhlasit s nahrazením splacení většiny částek - vyjmenovaných v předchozím paragrafu těmito územními ústupky:

a) Tulčinský sandžak, tj. újezdy (kazy) Kilin, Suliny, Machmudije, Isakča, Tulča, Mačin, Babadag, Girsovo, Kjustendži a Medžija, jakož i ostrovy v deltě a Hadí ostrovy. Rusko si nepřeje připojit vytčené území a ostrovy v deltě a vyhrazuje si je vyměnit za část Besarábie, zcizenou mu mírovou smlouvou z roku 1856, ohraničenou na jihu řečištěm Kilijského ramene a ústím Starého Stambulu. [...]

b) Ardahan, Kars, Batum, Bajazid a území až k Saganlugu...

Čl. 24. Bospor a Dardanely budou jak za války, tak v míru otevřeny pro obchodní lodi neutrálních zemí, které přijíždějí z ruských přístavů nebo do nich plují. V důsledku toho se Vysoká Porta zavazuje nezřizovat nadále neplatnou blokádu přístavů na Černém a Azovském moři, poněvadž neodpovídá přesnému smyslu deklarace, podepsané v Paříži dne 16. dubna 1856.

Čl. 26. Dokud budou ruská carská vojska prodlévat na území, jež má být podle tohoto aktu vráceno Vysoké Portě, zůstane na něm správa a stávající řád jako v době okupace. Vysoká Porta se nemá po celou tuto dobu nijak podílet na správě až do definitivního odchodu všech ruských vojsk.

[...]

Dějiny Sovětského svazu a československo- sovětských vztahů v dokumentech, díl II. (1790-1900), Praha 1964, s. 394-396. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.