Antisemitismus u slavjanofilů

Fjodor M. Dostojevskij o Židech

Židák a jeho banka nyní vládne nad vším; nad Evropou, vzděláním, civilizací, socialismem – zvlášť socialismem, který chce použít k vykořenění křesťanství a zničení jeho civilizace. A až nezůstane nic než anarchie, židák bude řídit vše. Nějaký čas bude kázat socialismus […] a až nakonec zmizí všichni bohatí, židácká banka tu bude dál. Přijde Antikrist a povstane nad anarchií.

Orest F. MILLER – Nikolaj N. STRACHOV, Biografie, pisma i zametki iz zapisnych knižek F. M. Dostoevskago, S.-Petěrburg 1883, s. 358.

Dostojevskij o Židech ve Francii a v Evropě (1877)

Křesťanství a jeho idea upadly a upadají tam ovšem nikoli vinou Žida, ale vinou vlastní, přesto však nelze ani v Evropě neukázat na silný triumf Židovstva, které nahradilo mnohé dřívější ideje svými.

[…]

Zajisté nikoli nadarmo vládnou tam všude Židé na bursách, nikoli nadarmo hýbají kapitálem, nikoli nadarmo jsou vládci úvěru a nikoli nadarmo, opakuji to, jsou i vládci celé mezinárodní politiky a co bude dále, vědí sami Židé: blíží se jejich království, úplné jejich království.“

Fjodor M. DOSTOJEVSKIJ, Deník spisovatelův za rok 1877, I, Praha 1927, s. 133.

Dostojevskij o Židech (29. 3. 1878)

Oděsa, židácké město, se stává centrem našeho militantního socialismu. V Evropě existuje stejný fenomén: židáci jsou v socialismu hrozně aktivní, a to nezmiňuji Lassaly a Karly Marxe. A je to pochopitelné: jakýkoli radikální otřes nebo pozdvižení ve státě představuje pro židáky jasný zisk, protože oni sami jsou status in statu, vybudovali svou komunitu, kterou nikdy nic neotřese a která pouze získá z jakéhokoli oslabení čehokoli, co není židácké.

Fjodor M. DOSTOJEVSKIJ, Polnoje sobranije sočiněnij, red. G. B. Fridlender, Leningrad 1972-1990, vol. XXX/1, s. 42-44.

Ivan S. Aksakov o Židech

Co je vlastně „židovská otázka“ v Rusku, ale nejen v Rusku, ale vůbec v křesťanské Evropě? Otázka spočívá vlastně v tom, jakým způsobem můžeme potlačit onen nesoulad, smířit rozpor, který přestavuje existence židovského rodu v křesťanské společnosti - to znamená rodu, odmítajícího samu podstatu křesťanské společnosti, její právo na existenci. Jinými slovy: jak upravit vztah křesťanského národa k národu, který je zcela definován pouze svým odmítáním křesťanství? Pokud by se Židé vzdali svého vyznání a uznali Krista za skutečného Mesiáše, žádná židovská otázka by neexistovala.

Ivan S. AKSAKOV, Sočiněnija, III, Moskva 1886-1887, s. 698-699.

Židé se stali rasou, jejíž celý raison ďêtre [...] spočívá ne v nějakém národním rozdílu od jiných evropských ras, ale pouze v rozdílu náboženského vyznání, tj. v odmítnutí existujících duchovních a historických základů současné křesťanské společnosti a křesťanské civilizace. […] Tím, jak semitská idea nakynula na principu negace, se univerzální světovláda Židů, která již nepochybně vzniká, projevuje (a nemůže ani jinak projevit) postupným duchovním podrýváním základů existujícího křesťanského světa cestou materiální nadvlády, a to v nejhříšnější, nejnemravnější podobě, prostřednictvím peněz, jinak řečeno - exploatací.

Rus, 20. 7. 1881.