Smlouva tří císařů (1873)
JehoVeličenstvo císař rakouský a král uherský
a
JehoVeličenstvo císař veškeré Rusi:
Přejíce si dát praktickou formu vůdčí myšlence jejich vnitřní shody, za účelem konsolidovat mírový stav, který současně existuje v Evropě a majíce na srdci oddálení možnosti války, která by tento mír mohla porušit, jsouce přesvědčeni, že tohoto účelu nemůže být lépe dosaženo než přímou a osobní dohodou mezi panovníky, dohodou nezávislou na změnách, které by mohly nastat v jejich řídících úřadech, dohodli se na těchto bodech:
1. Jejich Veličenstva si vzájemně slibují, i když zájmy jejich států by vykazovaly některé rozdíly, že se shodnou tak, aby tyto rozdíly nepřevýšily úvahy vyššího řádu, kterými se zabývají.
Jejich Veličenstva jsou rozhodnuta zabránit tomu, aby se někomu podařilo je rozdělit pokud jde o zásady, které se považují oni sami za schopné zajistit, a bude-li to třeba, prosadit zachování míru v Evropě proti všem převratům, ať přicházejí z jakékoliv strany.
2. V případě, že agrese, přicházející ze strany třetí mocnosti by hrozila narušením evropského míru, Jejich Veličenstva se vzájemně zavazují, že se nejprve dohodnou mezi sebou, aniž se budou snažit vyhledávat nové smlouvy, tak, aby se shodla na dalším společném postupu.
3. Jestliže následkem této dohody by se ukázala nezbytnou vojenská akce, byla by tato akce řízena zvláštní dohodou zavřenou mezi Jejich Veličenstvy.
4. Jestliže některá z vysokých smluvních stran, chtějíc dosáhnout nezávislosti, přála by si zrušit tento akt, musela by to učinit dva roky předem tak, aby poskytla druhé straně potřebný čas k tomu, aby mohla přijmout opatření v souladu se svými zájmy.
Schönbrunn, 25. května 1873
6. června
Jeho Veličenstvo císař německý, seznámiv se s výše uvedenou dohodou, sestavenou a podepsanou v Schönbrunnu Jejich Veličenstvy císařem rakouským a králem uherským a císařem veškeré Rusi, a shledav její obsah v souladu s vůdčí myšlenkou dohody podepsané v Petrohradě mezi Jejich Veličenstvy císařem Vilémem a carem Alexandrem, přistupuje ve všem na ustanovení, která jsou tam uvedena.
Jejich Veličenstva císař a král Vilém a císař a král František Josef schvalujíce a podepisujíce tento připojující akt, uvedou jej ve známost u Jeho Veličenstva císaře Alexandra.
Schönbrunn, 22. října 1873
Vilém František Josef
Die Große Politik der Europäischen Kabinette 1871-1914, Bd. I., Berlin 1922, s. 206-207. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.