[…] Dnes jsem večeřel ve společnosti, jejíž konverzace byla zcela politická. Byla uveřejněna Requête au Roi pana de Calonna a všichni ji čtou a diskutují o ní. Jak se zdá, obecná shoda panuje v tom, že aniž by se [Calonne] očistil od obvinění ze spekulace, zatížil tím značným břemenem ramena arcibiskupa z Toulouse, současného Prvního ministra, pro nějž nebude jednoduché odvrátit útok. Oba tito ministři však byli všemi zavrženi jakožto absolutně neschopní čelit těžkostem tak náročného období. V onom kroužku se rozšířil názor, že jakási velká revoluce ve vládě na sebe nedá dlouho čekat, že tomu vše nasvědčuje: velký zmatek ve financích spolu s deficitem, který je nemožné spravit bez generálních stavů království (nikdo neví, co by mohlo být výsledkem jejich shromáždění); neexistující a nehledaný ministr, který by byl u moci nebo mimo vládu a který by měl takový talent, aby nalezl jiné než pouze utišující léky; na trůně princ, jenž je pln výborných úmyslů, ale který nemá dostatek inteligence, aby v takový moment vládl bez ministrů; dvůr ponořený do radovánek a zahálky, komplikující nesnáze, místo aby se dal do hledání mnohem svobodnější situace; velký neklid ve všech vrstvách společnosti, toužící po změně, aniž by věděla co hledá a co si přeje; velký kvas svobody, zvětšující se každou hodinu od Americké revoluce. To vše vytváří kombinaci okolností, které předznamenávají velký kvas a rozruch, jestliže se neobjeví u kormidla nějaký schopný člověk velikého talentu a neochvějné odvahy, který by dal směr událostem namísto toho, aby jimi byl unášen.
Je velice pozoruhodné, že při podobných konverzacích dojde vždy řeč na bankrot. Co se jej týče, objevuje se tato podivná otázka: Zapříčiní bankrot občanskou válku a totální pád vlády? Odpovědi, které jsem na tuto otázku dostal, se mi zdají adekvátní. Opatření, vedené schopnou, ráznou a pevnou osobností, by jistě nevedlo ani k jednomu ani k druhému. Ale stejné opatření, o které by se pokusil člověk jiného charakteru, by mohlo způsobit obojí. Všichni se shodují na tom, že stavy království se nemohou sejít, aniž by následkem nebyla větší svoboda. Ale mezi lidmi, se kterými se stýkám, je jich tak málo, kteří mají správné představy o svobodě [„any just ideas of freedom“], takže vážně nevím, kdyby se zrodila ta nová svoboda, jakého druhu by vlastně byla. Nevědí, jak posoudit privilegia LIDU. Co se týče šlechty a duchovenstva, pokud by jejich postavení bylo revolucí ještě o něco posíleno, myslím, že by z toho vzniklo více škody než užitku.
Arthur YOUNG, Voyages en France en 1787, 1788 et 1789, t. I, Paris 1931, s. 192-194.
Celý cestopis je přístupný také: http://www.ecn.bris.ac.uk/het/youngart/