You Ziyi: Vzdělávání na venkově (1907-1908)

Proč se museli studenti učit anglický jazyk na rozšířené vesnické škole? Tehdy jsem se tomu také divil. Důvodem bylo prostředí. Bylo to zapotřebí, protože vesnice se nacházela ne více než 30 nebo 40 li od Šanghaje. Mnoho úspěšných postaviček z této oblasti rychle zbohatlo v Šahghaji. Faktem je, že zakladatel školy byl chudý místní člověk předtím než odešel do Šanghaje, kde si prací vydělal jmění. První jmění vydělal, když přijal práci pro cizince. Proto místní lidé s malou ctižádostí, jak rodiče, tak i děti, ti všichni chtějí odejít do Šanghaje, kde by dosáhli kariéry. A vždy se museli naučit aspoň pár vět v cizím jazyce, aby měli lepší šanci bez ohledu na to, jestli usilovali o práci v obchodu nebo průmyslu.

V první hodině angličtiny jsem se studentů zeptal, jaké mají ambice. Téměř všichni odpověděli, že mají v Šanghaji nějaký cíl. Jeden ze studentů odpověděl zajímavě: „Nejdřív budu chodit do nástavby vesnické školy. Ale, jakmile se naskytne příležitost, odejdu do Šanghaje. Jeden příbuzný tam pracuje jako šéfkuchař. Teď pro mě zkouší sehnat práci číšníka ve velké zahraniční restauraci. Abych mohl pracovat jako číšník, neměl bych znát nějaký cizí jazyk?“

Během 19. století se vesnické školy staly běžnými po celé Číně. Pro ty, kteří si mohli dovolit poslat své chlapce do školy na tři nebo čtyři roky, zpravidla ve věku od sedmi do jedenácti let, kdy tito chlapci nebyli dost staří na to, aby vykonávali užitečnou práci. V rozmezí tří nebo čtyř let se žák mohl naučit aritmetiku a dost znaků na to, aby si mohl přečíst smlouvy, obchodní značky a příběhy psané v hovorovém jazyce. A k tomu bylo přidáno ještě jedno lákadlo, a sice, že dítě, které projevilo neobyčejné nadání by mohlo nějakým způsobem povýšit do státní služby prostřednictvím systému zkoušek. Po zrušení zkoušek v roce 1905 byly školní osnovy zmodernizovány tak, aby zahrnovaly výuku společenských věd, matematiky a cizích jazyků. Hlavní motivací pro tuto změnu bylo to, že ti, kdo zvládli moderní předměty měli nejlepší vyhlídky; mohli získat vládní stipendium pro studium v zahraničí, zvláště v Japonsku, nebo si alespoň najít práci v nově vznikajících moderních odvětvích v přímořských městech.

Uveden je příspěvek pro učitelský magazín od You Ziyi o jeho zkušenostech v zavádění moderních předmětů v malé vesnické škole v blízkosti Šanghaje v letech 1907-8. You se po dvaceti letech dívá zpět na svou zkušenost a neskrývá nostalgii pro to místo a dobu. I přesto člověk může z jeho popisu rozpoznat, jaké to muselo být žákem nebo učitelem v takové škole. Můžeme si též povšimnout některých kulturních rozdílností, které přispěly k oddělení těch s moderním vzděláním od těch, kteří jej neměli.

David John Lu (ed.), Japan. A Documentary History. Vol. II, New York 1997, s. 348-349.