Německý vyslanec v Londýně hrabě Münster kancléři Bismarckovi o anglické politice (28. 6. 1877)

Nubar paša je už několik dní opět zde a viděl jsem ho častěji.

Nubar paša, jak jsem již dříve Vaší Jasnosti sdělil, chce vidět Egypt raději pod britskou ochranou, a mám důvod předpokládat, že i přes Chedívovu nepřízeň jedná ve srozumění s ním.

Se členy zdejšího kabinetu nemá Nubar paša žádné spojení, on, a také oni se při jeho prvním pobytu i nyní vyhnuli jakémukoliv styku.Velmi si stěžuje na bezstarostnost, nedostatek prozíravosti a energie současné vlády a říká, že jediní Angličané, kteří nepochopili potřebnost Egypta pro Anglii, jsou současní ministři. Vůbec se mu zdá, že anglický lev dřímá tak pevně, že by ve spánku lehce mohl ztratit zuby i drápy.

V City, v armádě a mezi úředníky v ministerstvu zahraničních věcí, v ministerstvu pro Indii a ministerstvu financí nalezl Nubar paša přátelské přijetí; tam chápou, kde spočívají skutečné zájmy a vysmívají se ministrům, kteří odmítají anexi Egypta jako nemorální, zatímco tiše schválili anexi republiky Transwaal, kousku země velikosti asi Francie, a vychloubají se tím.

Lord Derby, který je nejvíc proti každé aktivní politice, neustále tvrdí, že kdyby Anglie sama myslela na rozšíření své moci, nemohla by Rusku zabránit, aby činilo totéž. Přitom zapomíná, že tato jeho politika Rusku v tom tak jistě nezabrání.

Zdejší státníci mi stále více připadají jako bohatí diletanti, kteří žijí ze dne na den, nemyslí na budoucí mocenské postavení své země a celkově si neujasňují situaci. Jak se záležitosti v Orientu vyvíjejí, existují nyní pouze dva směry, v nichž se Anglie může pohybovat. Buď musí v rámci tradiční politiky trvat na integritě turecké říše, pak je nucena, jak se stalo v Krymské válce, chopit se pro Turecko zbraně, nebo se musí o turecké dědictví podělit s Ruskem a o oboustranném rozšíření moci se dohodnout po dobrém nebo válkou.

K tomu angličtí státníci dosud nenašli odhodlání, ani aby chránili tureckou integritu, ani aby bránili mocenské rozpínavosti Ruska, a ocitli se tím v kolísání a rozporech, které se dalším postupem Ruska stanou stále citlivější a těžší. Anglie je proti Rusku v nevýhodě, protože stojí bezplánovitě proti pevným záměrům a vytýčeným cílům

Co Rusko žádá, to velmi zřetelně vyjádřilo v podmínkách míru, které tu důvěrně sdělil hrabě Šuvalov. Žádá bezpodmínečnou a výlučnou vládu nad Černým mořem, které se stane ruským vnitrozemským mořem, budou-li i asijské přístavy v ruských rukou, žádá obrannou linii od Konstantinopolu, Dunaj, možno-li uchvátit Balkán, a potom mezi ruskou mocenskou sférou a ruským protektorátem nechat dále žít bezmocné Turecko, aby si při budoucích zápletkách v Evropě mohlo s Konstantinopolí dělat, co chce.

Anglie tomu nehodlá bránit, ale nechce-li svá spojení do Indie dát napospas do jiných rukou, nechce-li v Orientu a v Evropě ztratit autoritu, musí tedy pro svou sebezáchovu zesílit pozici ve Středozemním moři. Praktických výsledků může být dosaženo, pouze bude-li obsazen Egypt. Kdyby si to angličtí státníci celkově ujasnili, sledovali cíl s energií a důsledností, mohli by toho dosáhnout, aniž by proto museli vést s Ruskem válku.

To se ovšem dá uskutečnit, jen když se Anglie rozhodne a ukáže silnou.

Myšlenka poslat expediční sbor do Candie, Alexandrie nebo Gallipole, a to sbor, který by byl dosti silný, aby udržel Konstantinopol, má z anglického hlediska hodně do sebe, ale kdyby se Anglie k tomu byla rozhodla v okamžiku, kdy Rusko překročilo Prut, bylo by k míru došlo dříve než nyní.

Pak by Anglie mohla Turecku klást podmínky, za nichž by jeho hlavní město mohla bránit. Je třeba uvážit, že až dosud k tomu bylo potřeba vykonat ještě více teoretických příprav, a je možné, že k tomu ještě dojde.

Idea, kterou tu Nubar paša podnítil a která tu měla mnohý ohlas, rovněž u Lorda Beaconsfielda (to souvisí s rasou), je taková - Egypt jistými prostředky koupit, tzn. odškodnit Turecko za poplatek, který, jak je dobře známo, je tu od r. 1854 za turecké výpůjčky v zástavě a platit za to kapitálem nebo roční rentou, a potom se domluvit s Egyptem.

O těchto mocenských změnách se nedá pojednávat jako o zcela obchodních záležitostech, byť je to také pozoruhodná myšlenka, přece ji nelze provést jen tak beze všeho, jak se zdá přijímat Nubar paša.

Denně lze pozorovat, jak každý nezávisle myslící Angličan považuje získání Egypta za naprosto nezbytné, a na druhé straně, jak sama vláda i vedoucí státníci jsou před tím zaleknuti, a tak se zkoumá důvod jejich ustrašenosti. Velkou roli v tom hrají obavy před komplikacemi s Francií.

Že by nabytí Egypta Anglií znamenalo pro Francii citelný úder, je logické, a proto to tak napíná německý zájem; je však nesprávné, že se tomu Anglie z obav před Francií brání, ale ještě méně správné jsou předpoklady, z nichž při tom někteří angličtí státníci vycházejí a domnívám se, že v jistém smyslu i Lord Derby. Říkají: jestliže by Francie ztratila část moci ve Středozemním moři, musela by se následkem toho pokusit získat ji opět na severu a v Kanálu. Musela by pak vsadit vše na to, aby získala Belgii s Antverpami a bylo by pak nemožné, aby Německo mohlo být uspokojeno, než záborem Holandska.

Je velmi pozoruhodné, jak tato poslední myšlenka vzbudila víru Angličanů, jinak tak praktických a rozumných.

Lorda Derby jsem o neudržitelnosti této ideje přece jen poněkud přesvědčil a v tomto směru rozhodně zapůsobil i Lord Odo Russell.

Lord Odo Russell je energický stoupenec aktivní politiky a je zcela naprosto pro získání Egypta; velmi si však stěžoval na to, že v kabinetu nemohl najít nikoho, kdo by tento plán vážně sledoval, zatímco, podle jeho přesvědčení, veřejné mínění je tomu nakloněno a neobávalo by se žádné oběti, aby mohl být proveden.

Obavy z plánů německé rozpínavosti jsou tu neustále živeny z Francie a v tomto smyslu se dojista působí i z ruské strany. Mezi zdejší aristokracií má Francie prostřednictvím Orleánských, kteří zde dlouho žijí, ale také z doby císařství ještě mnohá spojení a tím lze vysvětlit i vliv, který jí tu zůstal zachován vzdor všem překážkám, vzdor všem vnitřním zmatkům.

Ovšem poslední francouzské události zde, a také ve vládě, udělaly nepříjemný dojem a můj francouzský kolega si mně trpce stěžoval na Lorda Derby, že na současnou francouzskou vládu pohlíží s velkou nedůvěrou a Marschallův způsob jednání posuzuje podle anglických konstitučních principů.

Ostatně, že Francie činí všechno, aby zabránila anglickým plánům na získání Egypta, rozumí se samo sebou.

Mám-li situaci krátce shrnout, stojí Anglie vůči ostatním mocnostem dosti izolována.

Její jednání s Ruskem o možných podkladech míru, jak jsem již zpravil Vaši Důstojnost, jsou zcela zastavena. Hlavní překážku potenciální dohody představuje hranice budoucího Bulharska a problém Dardanel.

S Rakouskem nevládne žádné dorozumění, byť náklonnost by k tomu byla.

Že anglické zájmy jsou téměř identické s německými, chápe národ více než vláda a aristokracie, ale jsem přesvědčen, že už brzy tu bude pochopena nezbytnost toho, aby se obě vlády dohodly.

Münster

Die Groβe Politik der Europäischen Kabinette, 1871- 1914, Bd. II., Berlin 1922, s. 155-158. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.