George Washington o zásadách zahraniční politiky Spojených států (1797)

[...]

Velkou zásadou, jíž jsme se povinni řídit ve vztazích s jinými národy, je rozšiřování našich obchodních styků při současném, co možná nejdál jdoucím omezování svazků politických. Ty závazky, které jsme už přijali, je třeba v dobré víře dodržet, ale na tom skončeme.

Evropě je vlastní komplex pro ni podstatných zájmů, s nimiž nemáme nic nebo jen velmi málo společného. Proto je nutně zaangažovaná v častých konfliktech, jejichž důvody jsou nám cizí. Bylo by pro nás víc nerozvážné, kdybychom se uměle vplétali do tradičních kombinací a třecích ploch její přízně nebo nepřátelství.

Naše neangažovanost a vzdálená poloha nám nabízí a ulehčuje provádění jiné politiky: Jestliže zůstaneme sjednoceným národem pod obratnou vládou, tu nepříliš vzdálená je doba, kdy budeme moci odrážet materiální rány pocházející z vnějších válek a kdy zaujmeme postavení, které nám poskytne neutralita a tu jsme povinni vždycky dbát o to, abychom ji svědomitě zachovávali. Státy, které se zúčastní války, nemohouc se na nás obohatit, nebudou vůči nám riskovat provokaci. Budeme tedy moci volit mír nebo válku podle rady svého zájmu vedeného spravedlností.

Proč rezignovat na výhody tak výjimečné situace? proč se zříkat vlastního stanoviska ve prospěch jiného? Proč, poutajíce svůj osud s osudem kterékoliv části Evropy, vrhat náš klid a blahobyt do chaosu evropských ambicí, rivality, zájmů, nálad a rozmarů?

Naše reálná politika je vyhýbání se trvalým spojenectvím s kteroukoliv částí vnějšího světa.

A Documentary History of the American People, New York 1951, s. 223. In: Teksty źródłove do nauki historii w szkole, Warszawa 1960, č. 24, s. 36-37. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám kapitalismu I, Olomouc 1989.