Navzdory odchylkám ve třech hlavních pramenech liberalismu existují znaky, které mají klasičtí liberálové společné a neměly by být přehlíženy. Existoval neustálý důraz, zakořeněný převážně v názorech osvícenství, na základní lidskou racionalitu a rozumnost. Privilegia vládnoucí vrstvy, založená na pouhých tradicích a zvycích byla sporná a často odmítaná. Všude se setkáváme s naléhavou potřebou rozšířit práva jedince a zredukovat pravomoci státu a vlády. Jakkoli byly mnohé jejich argumenty rozdílné, liberální myslitelé doby […] argumentovali hlavně ve prospěch práv a sociální prospěšnosti jednotlivých občanů a zdůrazňovali potřebu parlamentní kontroly pravomocí vlády a zodpovědnosti jejich civilních úředníků. Po celou dobu bral liberalismus za své pluralismus existujících politických a náboženských názorů; všude směřoval k požadování práv pro menšiny, práv která měla být ochraňována. Občanská nezpůsobilost kvůli politickým a náboženských neshodám měla být odstraněna tím, že se aktivity nesouhlasících osob měly udržet uvnitř mantinelů daných zákonem. Právo vlastnit majetek a povinnost vlády chránit bylo základními znaky liberální ideologie. Nebylo náhodné, že většina liberálů trvala na volebním právu pro majetné vrstvy.
I když nebyl v žádném případě sdílen všemi liberály Guizotův slavný slogan „Enrichissez vous“, tak lidé bez majetku nebyli většinou z nich respektováni a byli považováni za věc charity, jestliže ne přímo za socialisty a anarchisty. Na místo toho se liberálové zabývali vírou v racionální politický řád, založený na ústavě a prováděný vládou s limitovanou mocí. Ministři měli být odpovědni parlamentu.
Víra v pokrok, v postup civilizace byly dalšími charakteristikami většiny liberálního myšlení. […] Pokračující pokrok lidstva, podporovaný rozvojem vědy a nové sebedůvěry přičinlivé střední třídy, nebyl nikdy zpochybněn.
E. K. BRAMSTED – K. J. MELHUISH, Western liberalism: A History in Documents from Locke to Croce, London 1978, s. 35-36. In: Dennis Sherman a kol., Western Civilization. Sources, Images and Interpretations. Vol. II (since 1660), New York 1983, s. 155-156.