Nařízení o železnicích (26. 1. 1857)

Železnice, potřeba, která byla během uplynulých deseti let mnohými zpochybněna, byla nyní rozeznána všemi vrstvami obyvatelstva jako nutnost pro říši a stala se národní potřebou a obecnou a naléhavou touhou.

V tomto hlubokém přesvědčení jsme dali rozkazy bezprostředně po ukončení odporu, neboť mají být připraveny finance, které by mohly uspokojit tuto naléhavou potřebu nejlepším způsobem. Důkladná diskuse ukázala, že by kvůli praktičnosti a rychlosti a následujíce příklad všech ostatních zemí bylo nejlepší obrátit se na soukromé podniky, domácí i zahraniční, tak, aby domácí firmy profitovaly ze zkušeností získaných stavbou mnoha tisíc mil železničních kolejí v západní Evropě.

Na tomto základě bylo vyhledáno, představeno a přezkoumáno mnoho různých nabídek a potom bylo rozhodnuto na základě uvážení ministerské komise a projednáno v Naší přítomnosti. Lhůty nabídnuté Společností ruských a zahraničních kapitalistů, jejímž ředitelem je Náš bankéř, baron Stieglitz, byly jednomyslně uváženy jako nejlepší a všemi schváleny. […]

George Vernadsky (ed.), A Source Book for Russian History: From Early Times to 1917. Vol. III, Yale 1972 , s. 607.