Program organizace "Zemlja i volja" (květen 1878)

Náš konečný politický a ekonomický ideál - anarchie a kolektivismus. Ale uznávajíce ze strany jedné, že strana může být silná a vlivná jen tehdy, když se opírá o lidové požadavky a neznásilňuje ekonomické a politické ideály lidu vytvořené historií, a z druhé - že podstatné rysy charakteru ruského lidu jsou natolik socialistické, že kdyby jeho tužby a úsilí byly v této době uskutečněny, dávalo by to pevný základ dalšímu vývoji sociálních poměrů v Rusku, omezujeme naše požadavky na reálně splnitelné v nejbližší budoucnosti, tj.na požadavky lidu, jaké jsou v této chvíli.

1. Právní nazírání lidu považuje za nespravedlivý takový řád, v němž půda se nachází ve vlastnictví těch, kteří ji neobdělávají. Podle chápání lidu je „půda boží“ a každý zemědělec má právo na takové množství půdy, jaké je s to svou prací obdělat. Požadujeme proto převedení veškeré půdy do rukou selského pracujícího stavu a její rovnoměrné rozdělení. (Jsme přesvědčeni, že dvě třetiny Ruska budou vlastnit půdu na občinovém základě.)

2. Pokud jde o politický ideál, tu shledáváme, že mezi ruským lidem existuje touha po úplné občinové samosprávě, i když, co se týká meziobčinových a vnějších vztahů, má lid stěží jednotně vyhraněné názory. Podle našeho mínění - každý svazek občin sám stanoví, jaký díl společenských funkcí předá té vládě, kterou si sám vytvoří. Naší povinností je starat se pouze o zmenšování tohoto podílu.

3. V religiózní oblasti se mezi ruským lidem projevuje náboženská tolerance a vůbec usilováni o náboženskou svobodu; proto se musíme domáhat plnější svobody vyznání.

4. Součástí současného ruského impéria jsou takové oblasti a národnosti, které jsou připraveny při první příležitosti se oddělit, jako např. Malorusko, Polsko, Kavkaz aj. Tudíž je naší povinností napomáhat v souhlasu s místními přáními k rozdělení současného Ruského impéria.

[...]

Z předcházejícího vyplývají dva obecné úkoly, na které se pozornost ruské sociálně-revoluční strany musí zaměřit:

1. Pomáhat prvkům lidové nespokojenosti organizovat se a spojit se s již existujícími lidovými organizacemi revolučního charakteru, agitací zesilovat intenzitu této nespokojenosti.

2. Oslabit, podlomit, tj. dezorganizovat státní moc, bez čehož, podle našeho názoru, nebude zabezpečen úspěch žádného, byť i nejširšího a dobře promyšleného plánu povstání. Takové jsou naše nejbližší praktické úkoly.

V. A. Vdovin, Sbornik dokumentov po istorii SSSR, Moskva 1975, s. 267 – 270. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992.